12 C 95/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12.708 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v částce 8.500 Kč s tím, že žalovaný uhradí poplatek za čerpání úvěru ve výši 1.700 Kč, úroky v celkové výši 13.105 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 484 Kč, a to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze částku 11.081 Kč a zůstal dlužen částku 12.708 Kč, kterou neuhradil před výzvu ke splnění dluhu do [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Tvrzení, že se žalobkyně dne [datum] písemně dohodla se žalovaným o závazku poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 8.500 Kč formou bezhotovostního převodu na účet a o závazku žalovaného tyto vrátit formou měsíčních splátek, jejichž výše měla činit nejméně 300 Kč, spolu s poplatkem ve výši 20% z čerpané jistiny, v případě prodlení pak zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nebyla prokázána. Smlouva o úvěru, kterou žalobkyně předložila, není žalovaným vlastnoručně podepsána. Pakliže účastníci smlouvy právní jednání učinili prostřednictvím elektronických prostředků, není z provedených důkazů zřejmý způsob ověření identity žalovaného. Proto nebylo možné ze smlouvy o úvěru, ani ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného dovodit, že vůli směřující k uzavření uvedené smlouvy se žalobkyní projevil právě žalovaný. Žalobkyně se k jednání konanému dne [datum] nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. Dokazováním k tvrzením o provedené činnosti žalobkyně za účelem zkoumání úvěruschopnosti se proto soud již dále nezabýval. 4. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 5.000 Kč, dne [datum] částku 200 Kč, dne [datum] částku 1.900 Kč a dne [datum] částku 1.400 Kč (výpisy z účtu žalobce, výpisy k úvěru). 5. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 6. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, neměla právo ani na zaplacení smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 8. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 odst. 1 tohoto zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 11. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaným ve smyslu ust. § 2395 o. z. uzavřela smlouvu, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně jako úvěrujícího poskytnout žalovanému finanční prostředky do dohodnuté výše úvěrového rámce a závazek žalovaného tyto vrátit dohodnutým způsobem a v dohodnuté době, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný učinil tomu odpovídající projev vůle. Ze žádného žalobkyní navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že žalobkyně ověřila jakkoliv totožnost žalovaného, a že takto řádně ztotožněný žalovaný skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu smlouvu o úvěru podepsal. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje k zajištění ochrany spotřebitele u spotřebitelského úvěru písemnou formu. Soud proto nemohl nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení § 2395 o. z. jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení úroků. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, nemohlo být platně sjednáno ani právo na zaplacení smluvních poplatků a smluvní pokuty. Z provedených důkazů však vyplynulo, že žalobkyně částku 8.500 Kč skutečně převedla na účet žalovaného. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8.500 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však sama tvrdila, že v souvislosti s uvedenou smlouvou již žalovaný uhradil částku 11.081 Kč. Soudu proto nezbylo, než uzavřít, že žalovaný žalobkyni uhradil částku převyšující plnění, které mu poskytla žalobkyně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že se právo na jejich úhradu žádnému z účastníků řízení nepřiznává. V této souvislosti vzal soud v úvahu skutečnost, že žalobkyně s uplatněným nárokem v řízení neuspěla a žalovaný zůstal v řízení nečinný.