5 C 157/2023-13 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal proti žalované zaplacení částky 55.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] z titulu zápůjčky a částky 2.490 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil zejména tím, že poskytl žalované na základě písemné smlouvy o zápůjčce částku 55.000 Kč v hotovosti dne [datum]. Účelem zápůjčky bylo překlenutí žalovanou tvrzeného pouze dočasného nedostatku finančních prostředků, když v té době čerstvě nastoupila do nového zaměstnání. Splatnost zápůjčky byla nejpozději do [datum]. Do dne splatnosti však žalovaná ničeho neuhradila. Přes opakované urgence a zároveň opakované přísliby žalované nedošlo k úhradě ani do dnešního dne. Jak žalobce dodatečně zjistil, žalovaná takto získala půjčky od vícera osob a jí podávaná legenda o údajně pouze dočasném finančním problému se tak jeví jako nepravdivá, její finanční problémy byly a jsou zjevně podstatnější. Mezi účastníky byla v rámci smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] rovněž sjednána sankce, a to svým obsahem smluvní pokuta ve výši 30 Kč denně za každý den prodlení. Prodlení žalované započalo [datum] a ke dni [datum] se tedy jedná o celkem 83 dní prodlení, čemuž odpovídá kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 2.490 Kč. Uplatněný nárok tedy celkem 57.490 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce“ datované dne [datum] má soud prokázáno, že byla uzavírána mezi žalobcem jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovanou jako vydlužitelkou na straně druhé. Na základě této smlouvy se žalobce jako zapůjčitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 55.000 Kč v hotovosti nejpozději do [datum] Smluvní strany si sjednaly, že o předání částky sepíší předávací protokol. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Z bodu 2.5 smlouvy se podává, že žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit nejpozději ke dni [datum], a to zasláním na účet zapůjčitele č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení s úhradou zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit zapůjčiteli úroky z prodlení ve výši 30 Kč denně z dlužné částky od prvního dne prodlení (bod 3.1). Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce je listina označená jako„ potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti“, která obsahuje prohlášení žalované, že dne [datum] jí byla předána částka 55.000 Kč v hotovosti. Jak smlouva o zápůjčce, tak potvrzení o úhradě finanční částky je opatřeno podpisem žalované. 5. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] spolu s poštovním podacím lístkem má soud prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky ve výši 55.000 Kč spolu se sankčními„ úroky z prodlení“, které vyčíslil ke dni vyhotovení upomínky, ve výši 1.410 Kč. Upomínka byla dne [datum] odeslána doporučeně na adresu trvalého bydliště žalované. 6. Další důkazy navrženy nebyly, a tak soud vycházel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z výše provedených důkazů. i. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2391 odst. 1 o. z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Smlouva o zápůjčce má reálnou povahu. Vznik zápůjčky totiž předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi. Při peněžité zápůjčce pak může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Ve sporu o vrácení zapůjčené částky má tak věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že na základě ní dlužníku poskytl finanční prostředky a že dlužník dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. 13. Na základě shora provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v dostatečné míře splnil svou povinnost tvrzení, jakož i z provedených důkazů vyplývá, jakým způsobem došlo k dohodě smluvních stran ohledně zápůjčky, byly vysvětleny motivy, proč byla zápůjčka poskytnuta a žalobce rovněž uvedl a prokázal, jakým způsobem došlo k předání zápůjčky. V případě sankčních úroků z prodlení ve výši 30 Kč za každý den prodlení s vrácením zápůjčky lze uzavřít, že vůle stran směřovala ke sjednání smluvní pokuty. Žaloba je tedy důvodná i co do částky 2.490 Kč jako smluvní pokuty za celkem 83 dní prodlení od [datum] do [datum] (83 x 30). 14. Soud vyhověl žalobci i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobce úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.302,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.300 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57.490 Kč sestávající z částky 3.420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.440 Kč ve výši 1.562,40 Kč.