5 C 359/2022-21 — Okresní soud v Nymburce

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalované na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechal k užívání byt o dispozici 2+1, nacházející se v rodinném domě [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (dále též i jako„ předmět nájmu“). Nájemní smlouva byla uzavřena od [datum] do [datum]. Za dobu trvání nájmu vznikl žalované dluh na nájemném, přičemž mezi stranami bylo sporné, kolik a komu bylo hrazeno, resp. zda byl předmět nájmu užíván na základě platného a účinného právního titulu či nikoliv. Z toho důvodu byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání ze dne [datum], v níž došlo k nahrazení veškerých práv a povinností z užívání předmětu nájmu, a podle které se žalovaná zavázala uhradit žalobci (a spoluvěřiteli) částku 40.000 Kč ve lhůtě nejpozději do [datum]. Na základě této dohody však žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce pak vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky i prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum], avšak žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná svůj souhlas vyjádřila ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listiny označené jako„ Dohoda o narovnání“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že byla uzavřena mezi žalobcem – [celé jméno žalobce], a [jméno] [celé jméno žalobce] jako věřiteli na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé. Předmětem narovnání pak byl závazek z titulu dlužného nájemného na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], podle které žalovaná užívala byt o dispozici 2+1, nacházející se v rodinném domě [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Mezi účastníky bylo sporné, zda (případně kolik a komu) bylo žalovanou za užívání předmětu nájmu hrazeno a zda byl předmět nájmu užíván na základě platného a účinného právního důvodu či nikoliv. Podle narovnacího jednání se žalovaná podle článku II. zavázala uhradit věřitelům částku 40.000 Kč, a to nejpozději do [datum] převodem na bankovní účet číslo [bankovní účet], případně vydat v hotovosti k rukám kteréhokoliv z věřitelů, případně převodem na jiný bankovní účet, který jí bude kterýmkoliv z věřitelů písemně sdělen s tím, že takové sdělení musí obsahovat úředně ověřený podpis kteréhokoliv z věřitelů. Dohoda o narovnání pak obsahuje úředně ověřené podpisy žalobce a žalované. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] vč. podacího archu má soud prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Dle § 1903 odst. 1 o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran (odst. 2). Dle § 1904 o.z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla. Dle § 1905 o.z. narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli. Podle § 1877 o.z. je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první. Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Dohoda o urovnání je samostatným zavazovacím důvodem – právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku z dohody o narovnání (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3957/2013. Po provedeném dokazování na základě shora zjištěného skutkového stavu pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byl sporný základ nároku vyplývající z nájemní smlouvy ze dne [datum] ohledně toho, zda (případně kolik a komu) bylo žalovanou za užívání předmětu nájmu hrazeno a zda byl předmět nájmu užíván na základě platného a účinného právního důvodu či nikoliv. Účastníci se za účasti dalšího věřitele – [jméno] [celé jméno žalobce], proto dohodli na uzavření dohody o narovnání vzájemných sporných nároků ze dne [datum], která tak odstranila sporná práva a povinnosti. Při posuzování a výkladu předmětné dohody o narovnání je zřejmé, že vůlí stran bylo sjednání tzv. aktivní solidarity. Žalovaná jako dlužník se výslovně zavázala uhradit věřitelům částku 40.000 Kč, a to nejpozději do [datum] převodem na bankovní účet číslo [bankovní účet], případně vydat v hotovosti k rukám kteréhokoliv z věřitelů, případně převodem na jiný bankovní účet, který jí bude kterýmkoliv z věřitelů písemně sdělen s tím, že takové sdělení musí obsahovat úředně ověřený podpis kteréhokoliv z věřitelů. Z uvedeného způsobu jazykového vyjádření právního jednání lze dovodit, že společný úmysl smluvních stran v okamžiku uzavírání dohody o narovnání směřoval právě k tomu, že žalovaná je zavázána ke stejnému plnění dvěma věřitelům, kteří jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně. V případě tzv. aktivní solidarity, kdy dlužník je zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně, tak solidární věřitelé mohou proti dlužníkovi postupovat společně a podat proti němu společnou žalobu nebo některý z věřitelů požádá o plnění celého dluhu sám a podá také sám žalobu. V takovém případě již jiný věřitel nemůže požadovat po dlužníkovi plnění a dlužník není oprávněn mu plnit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1932/2011). Promítnuto do poměrů posuzované věci je z citovaných závěrů zjevné, že druhému z věřitelů, tj. panu [jméno] [celé jméno žalobce] nesvědčí k případnému podání žaloby tzv. aktivní legitimace. Vzhledem k tomu, že se jinak žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vyhověl žalobci i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobce úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení, tj. od [datum]. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.490 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 2.700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1.890 Kč.