7 C 210/2023-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 3.4.2023 nárok na zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny úvěru ze dne 3.8.2020 a to jako nároku z bezdůvodného obohacení, neboť sjednání smlouvy není schopna doložit. Předmětná částka byla vyplacena na účet žalovaného. 1. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., s čímž oba účastníci souhlasili, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Žaloba mu byla doručena dne 21.8. 2023 do vlastních rukou, k této se nijak nevyjádřil. 2. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. [právnická osoba], poskytla částku 20 000 Kč na účet žalovaného u [právnická osoba] [bankovní účet] dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne [datum] za jeho osobou ze společnosti [právnická osoba], na [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a.s, sídlem [adresa], [IČO] a dále z téhož dne následně na žalobkyni. Současně žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na tuto částku žalobkyni cokoliv uhradil. 3. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by se předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného tento úvěr splatit. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 5. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady předmětné částky ze smlouvy o úvěru sjednané dle jejích tvrzení mezi její právní předchůdkyní a žalovaným. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru by se soud jinak zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující, a to ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Žalobkyně k této otázce ničeho nedoložila, požadovala toliko úhradu jistiny, která byla žalovanému právní předchůdkyní vyplacena. Soud proto bez zjišťování dalšího, tedy nařízení jednání k dokazování této nadbytečné skutečnosti, vyhodnotil závazkový vztah jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. a podle principů vydání bezdůvodného obohacení v ust. § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému vydat, co mu bylo na základě tohoto neplatného ujednání poskytnuto. Žalovaný ani částečnou úhradu tohoto plnění netvrdil, ani tedy neprokázal. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele, o čemž byl současně souhrnně i žalovaný vyrozuměn. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nař. vl.č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil plně neúspěšné žalované povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za soudní poplatek, odměnou za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH ve výši 21% v částce 252 Kč Celkem v částce 2 252 Kč Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.