7 C 226/2023-37 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30.6.2023 domáhal po žalované zaplacení částky 251 627,40 Kč. Uvedl, že žalovaná je bývalá manželka, jejich manželství bylo rozvedeno k datu 17.10.2016. Během manželství uzavřeli účastníci smlouvu o hypotéčním úvěru, jehož splátky splácí výlučně žalobce. Za období 7/ 2020 2023 uhradil celkem 503 254,80 Kč a po žalované požaduje polovinu, neboť podle § 741 písm. c) občanského zákoníku nedošlo do tří let od zániku manželství k vypořádání společného jmění manželů, dluhy zůstávají společné a podíly obou stejné. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že úvěr uzavřela pod tlakem. Žalobce si musel být vědom, že nebude mít vzhledem ke svým výdělkům na jeho splácení. Mezi účastníky je vedeno řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společným nemovitostem, které je přerušeno a žalobce tímto blokuje příležitost k mimosoudnímu vypořádání. Navrhovala proto spojení obou věcí ke společnému projednání. 3. Žalobce k tomuto uvedl, že žalované nabídl několik řešení vypořádání jejich spoluvlastnictví, na žádné z nich nepřistoupila, nehodlá proto spor dále oddalovat. 4. Soud usnesením ze dne 7.9.2023 č.j. [číslo jednací] návrh žalované na spojení projednávané věci s řízením vedeným o vypořádání podílového spoluvlastnictví sp.zn. [spisová značka], které je stále přerušeno podle § 110 o.s.ř., zamítl. Připojit řízení k věci, kde je tzv. klid řízení, neprobíhají z důvodu jeho přerušení jednání, neběží lhůty, není možné. 5. Žalovaná dále poukazovala na postup žalobce v rozporu s dobrými mravy, kdy docházelo k jejímu i fyzickému napadání, naposled 2x před 2 lety, předtím v roce 2013. Uváděla, že žalobce do manželství vstoupil s dluhem, ať takto i odejde, poukazovala, že zůstaly nevypořádány položky jako úspory, auto apod. 6. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti, které soud dle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal jako shodná za svá a nevedl k těmto dokazování. Manželství účastníků zaniklo rozvodem rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ke dni právní moci posledně uvedeného rozhodnutí 17.10.2016. Po dobu 3 let od tohoto data nedošlo k vypořádání jejich společného jmění manželů dohodou, ani nebyl podán návrh soudu na jeho vypořádání. Za trvání manželství dne 15.8.2007 uzavřeli účastníci smlouvu o hypotéčním úvěru ve výši 2 975 000 Kč s [právnická osoba], kterou žalovaná jako spoludlužník podepsala. Za požadované období července 2020 až června 2023 žalovaná splátky této hypotéky nehradila. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění, a to v podstatě k jediné sporné skutečnosti, kterou byla výše úhrad učiněných žalobcem za uvedené období. Z výpisů k úvěru [číslo] adresovaných [právnická osoba] oběma účastníkům za měsíce červenec 2020 až červen 2023 (pořízených vždy ke konci toho konkrétního měsíce) měl soud prokázáno, že v každém z měsíců bylo inkasem uhrazeno na úvěrový účet 13 979,30 Kč, dále rozpočítaných na splátku úroku a jistinu úvěru (splátky dne [číslo], [číslo], [číslo], [datum], [datum], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [datum], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [datum], [číslo], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [datum]), celkem tedy 503 254,80 Kč. 8. Další důkazy navrhované žalovanou soud neprováděl. Okolnosti předchozích útoků ze strany žalobce (již v roce 2013 a dvakrát v posledních 2 letech) posoudil jako bezvýznamné pro namítaný rozpor s dobrými mravy, pramenící z neřešeného společného soužití ve společných nemovitostech. Pokud navrhovala výslech dcer a syna účastníků, připojení policejního spisu, soud tyto důkazy jako nadbytečné zamítl. 9. Po právní stránce posoudil soud věc dle níže citovaných právních předpisů a ustanovení. 10. [příjmení] závazkový vztah ze smlouvy o hypotéčním úvěru, který účastníci sjednali s [právnická osoba] dne 15.8.2007 posoudil dle tehdy účinné právní úpravy smlouvy o úvěru v § 497 a násl. obchodního zákoníku, z.č. 513/1991 Sb. jako smlouvu, kterou se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 12. Podle § 3028 odst. 2 o.z. se ustanoveními tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak, řídí i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 13. Podle § 741 písm. c) o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. 14. Podle § 1872 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. 15. Podle ust. § 1876 odst. 2 věta první o.z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. 16. Soud posoudil žalobu dle shora citovaných ustanovení a této vyhověl v celém rozsahu. V projednávané věci účastníci jako bývalí manželé uzavřeli za dobu trvání manželství úvěrovou smlouvu (15.8.2007) za účinnosti předchozí právní úpravy, kde oba vystupovali jak solidárně zavázaní dlužníci (tehdejší ustanovení § 511 obč. zák.). Jejich manželství zaniklo rozvodem ke dni právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu k datu 17.10.2016. Jelikož po dobu 3 let nedošlo k vypořádání jejich společného jmění manželů dohodou, ani na základě rozhodnutí soudu, nastala tzv. zákonná domněnka vypořádání dle § 741 o.z. (ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 2 o.z.) a podle písm. c) tohoto ustanovení jejich závazek náleží dále oběma, tedy solidárně a jejich podíly jsou zákonem určeny jako rovné. Žalobce v řízení prokázal, že za období požadované v žalobě tj. od července 2020 až června 2023 uhradil [právnická osoba] jako věřitelce celkem 503 254,80 Kč (36x 13 979,30 Kč). Podle ustanovení § 1876 odst. 2 o.z. má vůči žalované jako další solidárně zavázané dlužnici právo na následný regres, neboť tuto částku dle principu v ust. § 1872 o.z.„ jeden za všechny a všichni za jednoho,“ uhradil ve větším rozsahu než je jeho podíl. Jestliže žalovaná namítala v tomto sporu řadu okolností od nátlaku, rozporu s dobrými mravy, neshledal soud žádnou způsobilou ji této povinnosti zprostit. Pokud tzv. nátlak při sjednání závazku spatřovala v chování bývalého manžela a dětí, kteří chtěli dům pořídit, aby měli nové pokojíčky, žalovaná však jinak dobrovolně smlouvu o úvěru podepsala jako spoludlužnice, jde o irelevantní okolnost, nemající na platnost smlouvy a jednání žalované vliv. Také další námitky spočívající právě v nastalé domněnce vypořádání, kdy žalovaná poukazovala na nevypořádané auto, úspory či další věci, nijak neovlivní toto řízení, neboť to byla sama žalovaná, kdo mohl návrh na vypořádání společného jmění manželů v zákonné tříleté lhůtě uplatnit. Postup žalobce je tak zákonným požadavkem, nijak neobchází zákonnou úpravu, pokud mezi účastníky v poslední době dvakrát došlo k nějakému napadání, jde o skutečnost pramenící právě z nastalé situace a společného užívání nemovitosti, kterou by měla i sama žalovaná ve svůj prospěch do budoucna řešit, v každém případě nejde o okolnost takové intenzity, aby se touto dále zabýval a pro niž by soud žalobci nárok odepřel. Pokud jsou tedy účastníci zavázáni ve shodném poměru, je žalovaná povinna zaplatit žalobci polovinu jím uhrazené částky, tj. 251 627,40 Kč, jak určil ve výroku I. 17. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit mu účelně vynaložené náklady tohoto řízení. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 10 066 Kč, nákladů zastoupení za 5 úkonů právní služby p 9 340 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a),b), d) a g) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen AT (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikované předžalobní výzvy, sepis vyjádření z 18.8.2023, účast na jednání), dále paušální náhrady hotových výdajů