7 C 333/2022-42 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 18. 6. 2022 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 13.8.2020 jí poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit v částce 39 723 Kč celkem v 65 týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 9.12.2020 a k datu postoupení uhradila 4 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 18 536,48 Kč a poplatku 15 611,32 Kč, smluvní pokutu 10 000 Kč (sazba 0,1% denně k 1.2.2022, přičemž požaduje toliko 10 000 Kč), dále úrok z prodlení v kapitalizované výši 339,33 Kč také k 1.2.2022 dle přiloženého výpočtu, sankční poplatky 2 800 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 28.1.2022 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z 1.2.2022. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 17.1.2023, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. K žalobě doručené již 1.12.2022 se nijak nevyjádřila. 3. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované jako st. příslušnici Ukrajiny vyplývá z ust. čl. 48 odst. 5 dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sb.m.s. bydlištěm žalované na území České republiky. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 20 000Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 19 723 Kč tvořeném z úroku v částce 13 089 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení v částce 5 134 Kč Tyto měla splatit ve 65 týdenních splátkách po 612 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 555 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 88%. Žalovaná stvrdila současně převzetí celkové výše úvěru v hotovosti. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 6. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 1.2.2022 dne vyzývána k zaplacení dluhu do 30 dnů od sepisu výzvy, tato jí byla odeslána 11.2.2022 dle podacího archu. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu. 7. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření první smlouvy 13.8.2020. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila v nájmu, půjčku potřebovala pro neočekávané výdaje a měla 2 vyživovací povinnosti.. Z údajů o zaměstnání označila zaměstnavatele [právnická osoba] s příjme 18 107 Kč. Výdaje činily 2 500 Kč, výdaje s dalšími splátkami neuvedla. Z dokumentace měla být doložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, které však i přes výzvu soudu doloženy nebyly a jiné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalobkyně neměla k dispozici. Ohledně zjištění případných exekucí byl dohledán záznam z 24.11.2022. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky z [datum] a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význa