16 C 190/2024-43 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím jednak z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jednak z titulu smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty č. , tel. číslo, , následně však podáním ze dne , datum, vzala žalobu zpět ohledně nároku ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , v rozsahu těchto nároků soud usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, (představující dlužné splátky za období prosinec 2022 až duben 2023 v celkové výši , částka, , jistinu , částka, , smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za zrušení smlouvy ve výši , částka, , úrok z prodlení , částka, , náklady na odeslání upomínky , částka, , náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru , částka, , smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek , částka, ) s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem na základě mandátní smlouvy, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, na účet prodejce, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v , Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši , částka, , vždy k 15 dni v měsíci, počínaje , datum, . Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, registru dlužníků SOLUS a dalších databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob, interní black list žalobkyně), jakož i ze statistických a demografických informací; takto žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné dluhy po splatnosti, nejsou k němu negativní informace z rejstříku rizikových subjektů, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, není v seznamu hledaných osob a nebydlí na adrese obecního úřadu, platební historii žalovaný u žalobkyně neměl. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází, v důsledku čehož neměla pochybnosti o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. Současně poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení nevznesl žádnou námitku ohledně porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přitom důsledkem porušení této povinnosti je relativní neplatnost takového právního jednání. Protože žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, konkrétně se dostal do prodlení se splátkami splatnými , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr dopisem z , datum, zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalobkyně uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „prodejce“), smlouvu o obchodním zastoupení č. , hodnota, , na základě níž se prodejce zavázal pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem, dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, na koupi zboží – notebook a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 18,05 % ročně v 36 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje , datum, ; nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr , částka, byl žalobkyní vyplacen na účet prodejce dne , datum, (prokázáno výpisem z účtu). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě či domě na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , od , datum, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti ent , Anonymizováno, , právnická osoba, ., sídlem v , jméno FO, , na pozici kvalifikovaného dělníka s příjmem , částka, čistého měsíčně, přičemž má výdaje na bydlení , částka, měsíčně, výdaje na spoření 0, příjem domácnosti činí , částka, (prokázáno kartou klienta). Protože žalovaný nehradil dle smluvního ujednání, žalobkyně žalovaného dopisem ze dne , datum, vyzvala, aby dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, do , datum, zaplatil; dopis byl žalovanému doručován , datum, (prokázáno uvedeným dopisem spolu s dodejkou). Žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem , částka, (prokázáno přehledem plateb).5. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, smluvních pokut i podmínkám zesplatnění, tj. důkazy obchodními podmínkami a sazebníkem).6. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. b) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.10. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž přísluš