Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , (dále i jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Z podkladů předložených žalovanou vyplynulo, že žalovaná pobírá starobní a vdovecký důchod a žije ve společné domácnosti se dvěma dalšími osobami. Žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši , částka, měsíčně a osobní náklady ve výši , částka, měsíčně. Dále deklarovala výdaje ve výši , částka, měsíčně na srážky a výživné. Celkové měsíční výdaje tak byly vykázány ve výši , částka, . Současně byly doloženy pravidelné měsíční příjmy žalované ve výši přibližně , částka, . Z rozdílu mezi deklarovanými příjmy a výdaji vyplývalo, že žalované po úhradě vykázaných měsíčních výdajů zbývala částka přibližně , částka, měsíčně. Žalovaná původně požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně jí však poskytla úvěr pouze ve výši , částka, . Součástí smlouvy bylo ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , o úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a o úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, . Celková částka sjednaná k úhradě činila , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit ve 14měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná však nehradila předepsané splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila jen , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, až do zaplacení dále úrokem ve výši 8 % ročně sjednaným ve smlouvě o úvěru. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky celkem částku , částka, , která sestává z jistiny ve výši , částka, , neuhrazeného smluvního úroku ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a za možnost splácení v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty v celkové výši , částka, . Žalobkyně vyčíslila za období od , datum, do , datum, smluvní úrok ve výši , částka, a za období od vzniku prodlení do , datum, vyčíslila zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Konečně žalobkyně požaduje i příslušenství v podobě úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky , částka, (jistina + kapitalizované úroky za dobu poskytnutí úvěru) od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z listiny označené jako „Žádost o úvěr“ ze dne , datum, soud zjistil, že tato žádost byla adresována společnosti , právnická osoba, . Z obsahu žádosti vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . V žádosti žalovaná uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši , částka, měsíčně a že je vdovou. Dále prohlásila, že nemá sjednán rezidenční úvěr, tedy úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení. V části týkající se bydlení označila možnost „u rodičů“. Jako měsíční výdaje uvedla náklady na bydlení ve výši , částka, , osobní náklady ve výši , částka, a výdaje na srážky a výživné ve výši , částka, . Celková výše měsíčních výdajů byla v žádosti uvedena částkou , částka, . Z žádosti dále vyplývá, že totožnost žalované byla ověřována na základě občanského průkazu č. , hodnota, . Žalovaná rovněž uvedla, že je majitelkou bankovního účtu. Součástí žádosti je čestné prohlášení žalované o správnosti uvedených údajů opatřené jejím podpisem.4. Z čestného prohlášení ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaná upřesnila formu svého bydlení tak, že sdílí společnou domácnost se dvěma dalšími osobami. Ve vztahu k těmto osobám označila své postavení jako „matka“ a „tchýně“. Současně uvedla, že se na společných nákladech na bydlení podílí částkou , částka, měsíčně.5. Ze screenshotů internetového bankovnictví žalované za červen a červenec 2023 a z poštovní poukázky z března 2023 soud zjistil, že žalovaná v rozhodném období pobírala starobní a vdovský důchod v celkové výši přibližně , částka, měsíčně.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , včetně přílohy č. , hodnota, - předpis splátek, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši , částka, sestávajícím z úroku ve výši , částka, ; úplaty za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a odměny za inkaso plateb v hotovosti ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši , částka, splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Poslední splátka byla pak stanovena na den , datum, .5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh dne , datum, uhradil částku ve výši , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla postupitelem – společností , právnická osoba, ., vyrozuměna o postoupení pohledávky.8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou téhož dne na adresu , adresa, , upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o úvěru a současně vyzvána k zaplacení částky ve výši , částka, nejpozději do , datum, na účet žalobkyně.9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Co se rozumí odbornou péčí stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům.20. Žalobkyně především zdůrazňovala, že žalovaná doložila své příjmy i výdaje a že na základě jejich vyhodnocení byl schválen úvěr pouze ve výši , částka, namísto původně požadovaných , částka, . Tato skutečnost sice svědčí o tom, že věřitel určité posouzení úvěruschopnosti provedl, sama o sobě však neprokazuje, že toto posouzení odpovídalo zákonným požadavkům, ani že bylo založeno na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Samotné snížení požadované výše úvěru proto nemůže bez dalšího vést k závěru, že věřitel řádně ověřil schopnost žalované úvěr splácet a že v době uzavření smlouvy neexistovaly důvodné pochybnosti o její úvěruschopnosti.21. Z údajů uvedených žalovanou vyplývá, že její měsíční náklady na bydlení měly činit pouze , částka, a její osobní náklady rovněž pouze , částka, . Takto deklarované výdaje jsou zjevně mimořádně nízké a neodpovídají obvyklým nákladům spojeným se zajištěním základních životních potřeb dospělé osoby. Již samotná výše těchto částek musela u odborně postupujícího věřitele vyvolat pochybnosti o jejich reálnosti a úplnosti a vést jej k dalšímu ověření skutečné výše pravidelných výdajů žalované. Současně žalovaná uvedla částku , částka, měsíčně jako výdaje na „srážky a výživné“. Z provedeného dokazování však nevyplývá, jaký byl konkrétní důvod těchto plateb, zda šlo o srážky prováděné v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce, o plnění vyživovací povinnosti, případně o kombinaci obou těchto položek. Nebyla tak postavena najisto povaha ani skutečný rozsah této pravidelné finanční zátěže. Právě tato skutečnost přitom byla z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalované významná a věřitel jí měl věnovat zvýšenou pozornost.22. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze považovat za splněnou pouhým převzetím údajů sdělených žadatelem o úvěr. Zákon vyžaduje aktivní přístup věřitele směřující k získání dostatečných informací o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci spotřebitele tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet po celou dobu trvání závazku. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalované s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, dostupný na www.nsoud.cz).23. Důsledkem tohoto postupu právní předchůdkyně žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (§ 2993 o. z.).24. Z hlediska výpočtu dlužné částky bezdůvodného obohacení je situace snadná v tom směru, že od celkového objemu na účet žalované převedených prostředků je třeba odečíst žalovanou realizované platby. V dané věci bylo prokázáno, že žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Současně žalobkyně tvrdila a předloženými listinami dokládala, že žalovaná na úhradu svého dluhu uhradila celkem částku , částka, , k úhradě proto zbývá , částka, .25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.27. Složitější situace nastává v případě určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ a s ohledem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“. Teprve po jejím uplynutí může být dluh splatný, lze ho uplatnit žalobou u soudu včetně případného úroku z prodlení.28. V poměrech projednávané věci soud vyšel z úvahy, že v daném případě nastala splatnost ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k zaplacení ze dne , datum, . Žalovaná výzvu nijak nezpochybnila, ani nenamítala nepřiměřenost ve výzvě stanovené lhůty k plnění, a mezi účastníky tak nevznikl spor o přiměřenou dobu potřebnou ke splnění dluhu. Ve výzvě byla jako poslední den k dobrovolnému splnění povinnosti stanovena lhůta do , datum, . Povinnost žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, se proto stala splatnou nejpozději tímto dnem.29. Jelikož žalovaná svůj dluh ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se ode dne , datum, do prodlení. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží úrok z prodlení z částky , částka, v zákonné výši. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném pro rozhodné období, činí sazba zákonného úroku z prodlení 11,50 % ročně. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I. rozsudku).30. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měla převážný úspěch žalovaná, které však žádné náklady v rámci řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.