Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se podle čl. 2.1. smlouvy o úvěru ve spojení s čl. 5.1. zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 7,9 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě o úvěru. Nedílnou součástí smlouva o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů (dále jen „VOP“), Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, (dále jen „Podmínky“). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména na základě údajů získaných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, databází sdružení SOLUS, jakož i dalších dostupných evidencí (zejména insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních databází). Současně byla komplexně vyhodnocena celková finanční situace žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti porušil, neboť se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, které nehradil řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně v souladu s čl. 6.1.1 písm. a) ve spojení s čl. 6.1.3 písm. b) Podmínek od smlouvy o úvěru odstoupila (oznámením doručeným žalovanému), čímž se celý dosud nesplacený závazek stal splatným. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit vyčerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru společně s jejím příslušenstvím v podobě smluvního úroku. Ke dni , datum, byl dluh vyčíslen na částku celkem , částka, , z toho jistina , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok , částka, a kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, . Žalovaný dluh přes výzvy neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Před projednáním věci soud zohlednil existenci mezinárodního prvku spočívajícího v tom, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území , Anonymizováno, republiky. Mezinárodní příslušnost soud posoudil podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), podle něhož může podnikatel podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na území České republiky, je k projednání a rozhodnutí věci dána pravomoc soudů České republiky.5. Soud se dále zabýval určením rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že uplatněný nárok má smluvní povahu, postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I). Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení si účastníci mohou zvolit právo rozhodné pro jejich smluvní vztah, přičemž v daném případě si ve smlouvě o úvěru výslovně zvolili právo České republiky. Rozhodným právem je proto právo České republiky.6. Soud učinil následující skutková zjištění, která jsou shodná se závěrem o skutkovém stavu:7. Ze smlouvy o vedení běžného účtu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, , přičemž žalovaný byl oprávněn nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu, a to i prostřednictvím internetového bankovnictví. Podrobnosti týkající se zřízení, nastavení a užívání internetového bankovnictví byly upraveny v samostatných smluvních dokumentech. Smluvní strany se dále dohodly na vydání platební karty, přičemž limity pro provádění plateb byly stanoveny v českých korunách a byly specifikovány v příslušné smluvní dokumentaci, zejména v obchodních podmínkách a na internetových stránkách banky. Žalovaný svým podpisem na smlouvě rovněž potvrdil, že se před jejím uzavřením seznámil se smluvními podmínkami, včetně obchodních podmínek a sazebníku bankovních poplatků, a tyto převzal. Na uvedené smlouvě je připojen vlastnoruční podpis žalovaného.8. Z žádosti žalovaného o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, “ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši , částka, . V rámci žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , má základní vzdělání, je svobodný a žije ve společné domácnosti se svou rodinou. Ze žádosti dále vyplývají parametry úvěru, podle nichž měl být úvěr splácen ve 60měsíčních splátkách, splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž výše jedné splátky činila , částka, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena ve výši 8,19 % a roční úroková sazba sjednaná ke dni podání žádosti činila 7,90 %. Žalovaný žádost opatřil svým podpisem prostřednictvím bankovní identity.9. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, (dále i jen „, Anonymizováno, “) vzal soud za prokázané, že zachycují veškeré pohyby na tomto účtu v období od , datum, do , datum, , přičemž jejich celkový rozsah činí 250 stran.10. Z výpisu o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z veřejně dostupných databází, a to zejména ve vztahu k existenci jeho dluhového zatížení a případného prodlení při plnění úvěrových závazků. Dále vycházela z údajů o pohybech na účtu žalovaného vedeném u žalobkyně (, Anonymizováno, ). Na tomto základě hodnotila jeho platební schopnost a platební morálku. Současně vycházela z údajů o výši a pravidelnosti příjmů žalovaného, které z těchto podkladů vyplývaly. Na základě těchto podkladů žalobkyně hodnotila platební schopnost, platební morálku a celkovou důvěryhodnost žalovaného, přičemž vycházela zejména z průměrné výše jeho příjmů a jejich stability v čase. Uzavřela, že zjištěné příjmy žalovaného svou výší a pravidelností odpovídaly závěru o jeho schopnosti splácet úvěr až do výše přibližně , částka, .11. Ze smlouvy o hotovostním úvěru pod číslem , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, jednorázově převodem na jeho účet č. , č. účtu, v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě si strany sjednaly úrok ve výši 7,9 % ročně (článek 5. bod 5. 1.). Žalovaný se naopak zavázal vrátit úvěr nejpozději do , datum, , a to v 60měsíčních splátkách, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Výše měsíční splátky byla stanovena na částku , částka, s tím, že každá měsíční splátka zahrnuje vždy splátku jistiny a platbu úroků. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit při řádném splácení činila , částka, . Podle článku 7. 1. se smluvní strany dohodly, že v případě, že žalovaný nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku řádně a včas, bude povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena platnými právními předpisy a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou. Podle článku 7. 2. další důsledky vyplývající z případného prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu jsou upraveny v Podmínkách, podle nichž může banka především (i) vypovědět smlouvu, (ii) požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru nebo jejich část, (iii) provést blokaci finančních prostředků klienta na jeho , Anonymizováno, , (iv) pozastavit nebo odmítnout s konečnou platností právo klienta čerpat úvěr, (v) požadovat dodatečné zajištění dluhu z úvěru nebo (vi) zablokovat klientovy platební nebo kreditní karty. Výše a druh poplatků vyplývá ze Sazebníku. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že se seznámil se smlouvou, obchodními podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem žalobkyně, a že s jejich obsahem souhlasí. Podpis smlouvy ze strany žalovaného byl proveden prostřednictvím mobilní aplikace, přičemž byl identifikován číslem potvrzovací žádosti.12. Z historického výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , a dále způsob, jakým tento úvěr splácel jednotlivými splátkami. Z uvedeného výpisu je rovněž patrno, jakým způsobem žalobkyně jednotlivé platby žalovaného započítávala na úhradu jistiny a úroků, a jak postupně docházelo k umořování dluhu. Ke dni , datum, činila výše dluhu částku , částka, . Současně soud zjistil, že žalovaný od , datum, na svůj dluh ničeho neuhradil.13. Z listiny označené jako „Předžalobní upomínka“ ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě jeho dluhu. V listině bylo uvedeno, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek úvěru, neboť tyto nehradil řádně a včas, a že žalobkyně z tohoto důvodu od úvěrové smlouvy odstoupila. Dále bylo uvedeno, že žalovaný byl o odstoupení od smlouvy informován samostatným oznámením, přičemž v důsledku odstoupení vznikla žalovanému povinnost vrátit dosud čerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Ke dni vyhotovení předžalobní upomínky byl dluh žalovaného vyčíslen na částku , částka, , kapitalizovaný úrok činil , částka, a kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen ke stejnému dni ve výši , částka, , tj. celkem , částka, plus náklady právního zastoupení. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky ve výši , částka, , a to ve lhůtě nejpozději do , datum, .14. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh po podání žaloby cokoliv zaplatil.15. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní hodnocení věci nemají žádný význam.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.18. Podle § 2664 o. z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.19. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.23. Co se rozumí odbornou péčí stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“24. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 o. z.).25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., neboť z jejího obsahu vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité výše a závazek žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z., neboť žalovaný při uzavření smlouvy nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalobkyně vystupovala jako podnikatel. Soud proto přezkoumal smluvní ujednání i bez návrhu z hlediska jejich přiměřenosti a transparentnosti. Žalobkyně tvrdila, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s odkazem na bankovní a nebankovní registry, jakož i z údajů z jeho účtu, který pro žalovaného vedla. Soud při hodnocení splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného přihlédl rovněž k následnému průběhu splácení úvěru. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný úvěr ve výši , částka, splácel po dobu více než tří let, a to od , datum, do , datum, , přičemž po tuto dobu svůj závazek průběžně umořoval. Ke dni , datum, činil jeho zbývající dluh na jistině již jen , částka, , tedy méně než polovinu původně poskytnuté částky. Takto dlouhodobé a fakticky významné splácení závazku svědčí o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy objektivně schopen dostát podstatné části svých povinností z úvěrového vztahu. Uvedený průběh splácení proto zřetelně podporuje závěr, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dostatečného okruhu relevantních informací a její závěr o jeho schopnosti splácet úvěr nebyl zjevně nepřiměřený, lehkomyslný ani v rozporu s odbornou péčí.28. Soud proto uzavřel, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaný později přestal své závazky plnit řádně a včas, sama o sobě neznamená, že by původní posouzení jeho úvěruschopnosti bylo nedostatečné či vadné. Žalovaný však poskytnutý úvěr od , datum, dále nesplácel, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila ke dni , datum, .29. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, posouzeného ve světle citovaných právních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.30. Soud přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu § 1970 o. z., neboť období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, odpovídá době, kdy byl žalovaný v prodlení s plněním své povinnosti. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a soud ji proto shledal důvodnou.31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .