Okresní soud v Nymburce 8 C 57/2026-29 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Žalovaný se identifikoval potvrzením správnosti čísla účtu. Smlouva byla uzavřena v klientském profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Obsah smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka sestává z jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že považuje požadované úroky za nepřiměřené. Neměl možnost ovlivnit obsah smlouvy. Souhlasil s vrácením jistiny.3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že prostřednictvím internetových stránek žalovaný odsouhlasil znění listiny označené Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, a čerpal úvěr ve výši , částka, .4. Z listiny označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaný je součástí čtyřčlenné domácnosti, kde mají příjem dva členové domácnosti, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , pravidelné výdaje na bydlení činí , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a zbytné výdaje , částka, , příjmy čijí , částka, .5. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že tento obsahuje sdělení, že příjem byl doložen bankovním výpisem.6. Z dalších důkazů soud nevycházel, neboť v prvé řadě zkoumal splnění povinnosti žalobkyně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy, k čemuž se ostatní provedené důkazy nevztahují.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který ověřila z výpisu z účtu, ale nijak nebyly ověřeny žalovaným uvedené výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru a současně vzniká žalované povinnost k vrácení poskytnutých prostředků, v tomto případě částky , částka, . Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit pohledávku ve lhůtě 20 dnů dle návrhu žalovaného.13. Z důvodu neplatnosti smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části požadovaných poplatků a smluvní pokuty zamítnout.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, ale žádné náklady řízení nepožadoval.