24 C 108/2021-61 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splacením úvěru ve výši 4 500 Kč, smluvního úroku ve výši 9,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 8. 2. 2019 do zaplacení, to vše ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. D030A/72102 ze dne 18. 1. 2019, uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce (postupitelem) [anonymizována tři slova], [IČO], jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé. 2. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 3. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 4. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne 18. 1. 2019 s využitím prostředků komunikace na dálku (webových stránek úvěrujícího [webová adresa], e-mailu žalovaného [email] a mobilního telefonu žalovaného [tel. číslo]) písemnou smlouvu o úvěru č. D030A/72102, na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného tím, že mu ze svého účtu vedeného u platební brány [anonymizováno] odeslal na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 18. 1. 2019 peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit úvěrujícímu do 7. 2. 2019 a zaplatit v téže lhůtě smluvní úroky 36 % ročně ve výši 177,53 Kč, které byly splatné rovněž do 7. 2. 2019. Za prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru byl úvěrovaný povinen hradit úvěrujícímu smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. 13. Protože žalovaný do 7. 2. 2019 ani později úvěrujícímu jistinu úvěru ve výši 9 000 Kč prokazatelně nevrátil, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 16. 4. 2020, doručeným žalovanému dne 22. 4. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 9. 2020, doručenou do sféry vlivu žalovaného dne 1. 10. 2020 a vloženou do žalovaným užívané schránky dne 15. 10. 2020, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 16 682,47 Kč ve lhůtě do 9. 10. 2020. 14. Vzhledem k tomu, že úvěrující před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval úvěryschopnost žalovaného na základě potvrzení jeho zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 20. 11. 2018 a výplatnice žalovaného za měsíc říjen 2018, ze kterých vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem (mzda) žalovaného za měsíce srpen až říjen 2019 ve výši 17 455 Kč představoval méně než dvojnásobek jistiny úvěru, aniž by úvěrující jakkoliv prokazatelně porovnával měsíční příjmy a výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele jednoznačně vyplynulo, že zde jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 18. 1. 2019 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 18. 1. 2019 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne 18. 1. 2019 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 9,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. 15. Protože se žalovaný na úkor úvěrujícího bezdůvodně obohatil o částku 9 000 Kč, představující plnění z neplatného právního úkonu, má žalobce jako singulární právní nástupce úvěrujícího (postupník) vůči žalovanému podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce (postupitel) plnil. Ža