24 C 290/2021-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 29. 6. 2021, bylo zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 14 000 Kč a poplatku za zápůjčku v celkové výši 9 634,50 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 634,50 Kč od 10. 9. 2017 do zaplacení ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017, ve znění jejího dodatku, uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce (postupitelem) [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané, dospěl k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel na straně jedné a žalovaný jako vydlužitel na straně druhé uzavřeli dne 21. 6. 2017 s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce ID zápůjčky: [anonymizováno], ve znění jejího dodatku, na základě které zapůjčitel přenechal žalovanému tím, že mu dne 21. 6. 2017 převedl na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní částku ve výši 14 000 Kč, zastupitelnou věc (peníze) k užití podle libosti, kterou se žalovaný zavázal zapůjčiteli vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 3 211,50 Kč do 31. 7. 2017 a spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti zápůjčky ve výši 6 423 Kč do 9. 9. 2017 (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017, ve znění jejího dodatku, a z výpisu z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2017). Žalovaný do 9. 9. 2017 zapůjčiteli peněžní částku 14 000 Kč s poplatkem za zápůjčku v celkové výši 9 634,50 Kč prokazatelně nevrátil. Zapůjčitel jako postupitel tuto svou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil na žalobce jako postupníka a postoupení pohledávky oznámil žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2021, podaným k doporučené poštovní přepravě pro žalovaného dne 2. 2. 2021, spolu s předžalobní výzvou žalobce ze dne 2. 2. 2021 k úhradě žalované částky s příslušenstvím ve lhůtě do tří dnů (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, a z podacího lístku ze dne 2. 2. 2021). Vzhledem k tomu, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9 634,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 634,50 Kč od 10. 9. 2017 do zaplacení. 14. Protože se žalovaný na úkor zapůjčitele bezdůvodně obohatil o částku 14 000 Kč, představující plnění z neplatného právního úkonu, když žalovaný dosud zapůjčiteli ani žalobci prokazatelně nic nezaplatil (nevrátil), má žalobce vůči žalovanému podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co zapůjčitel plnil. Žalovaný, který dosud zapůjčiteli ani žalobci prokazatelně nevrátil částku 14 000 Kč, jíž zapůjčitel přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017, je povinen žalobci tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl zapůjčitelem vyzván k plnění již v samotné smlouvě o zápůjčce ze dne 21. 6. 2017, resp. v jejím dodatku, je žalovaný nejpozději ode dne 10. 9. 2017 v prodlení se splněním částky 14 000 Kč, takže je povinen platit z této částky ú