7 C 191/2021-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce ve výši [částka] (skládající z jistiny [částka] a ze souhrnného poplatku ve výši [částka]), podle které měl žalovaný splácet týdně [částka], a to tak, že první splátka měla být uhrazena [datum] a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Podle platební historie žalovaný splácel půjčku nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši [částka] vydělila týdenní splátkou [částka] a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni [datum] a datum prodlení ke dni [datum]. 3. Usnesením soudu, č. j. 7C 191/2021-8 ze dne 2. 12. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. 4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že posuzovala a prověřovala schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolou náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě sofistikovaných vědomostí z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Současně žalobkyně provedla inkasní úkony dle přílohy, historie splátek, vždy v den provedené splátky, prostřednictvím obchodního zástupce, který splátku převzal v místě bydliště žalovaného. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitel se zavázala, že poskytne žalovanému jako klientovi na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], částku v celkové výši [částka]. Žalovaný převzal poskytnutou částku [částka] osobně, což stvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši [částka] a souhrnný poplatek ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 55-ti týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný na dlužnou částku uhradil částku ve výši [částka]. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši [částka], kterou žalovaný do dnešního dne neuhradil (z předžalobní upomínky, z podacího lístku). 7. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy č. 40/1964 Sb. (dále též [příjmení]), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 9. Podle ustanovení § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkon jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním s právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně při jejím sjednávání vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud si je vědom skutečnosti, že úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném v době uzavření úvěrové smlouvy (do [datum]), ukládala věřiteli pouze povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Teprve zákonem č. 43/2013 Sb. bylo toto ustanovení s účinností od [datum] doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019,„ k odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. 12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o půjčce schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Toto její tvrzení o prověřování je se ukázalo nepravdivým, jelikož žalovaný měl v době uzavření předmětné půjčky řadu exekucí vedených u zdejšího soudu pod spisovými značkami 53Nc 3233/2008, 53Nc 60/2009, 57Nc 520/2009, 54EXE 1434/2010, 53EXE 1367/2010, 57EXE 512/2011. Žalobkyně nepředložila soudu žádné konkrétní důkazy (pracovní smlouvu, výpisy z účtu, výpis z exekucí, doklady o výši životních nákladů včetně nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného a na tuto zákonnou povinnost zcela rezignovala. Nesplnila tedy své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury. Z toho důvodu je uzavřená smlouva od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. 13. Z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkon jiného bezdů