13 C 65/2026-30 – Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dvě Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, ) dne , datum, a dne , datum, žalovanému poskytl částku , právnická osoba, 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu , částka, se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení:- zákonného úroku z prodlení z částky , částka- smluvního úroku ve výši 36,5 % ročně z dlužné jistiny a poplatků za uzavření smlouvy ve výši , částka, a , částka- poplatků za upomínání, a to , částka, za každou zaslanou SMS (celkem 20x), , částka, za každý zaslaný email (celkem 20x), , částka, za každý zaslaný dopis (celkem 4x) a jednorázový poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 2 x , částka, , celkem , částka- smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, , celkem , částka2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, ) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel dvě Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne , datum, a poté dne , datum, žalovanému poskytl částku , právnická osoba, 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne nevrátil. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný naposled vyzván k úhradě dluhu.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny dvě spotřebitelská smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Co se týče zkoumání schopnosti žalované úvěr řádně splácet, pak soud dospěl k závěru, že úvěr vzhledem ke své výši nepodléhal povinnosti úvěrujícího zkoumat schopnost úvěrované úvěr splácet (viz článek 2 bod 2, písm. c) směrnice EP a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Žalovanému byly poskytnuty dva úvěry ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku.9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Požadovaný úrok ve výši 36,5 % ročně, kapitalizovaný ke dni zesplatnění dluhu na , částka, (, částka, + , částka, ) je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.13. Rovněž požadované poplatky ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) jsou přiměřené, když k otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měl žalovaný i s poplatkem zaplatit zaplatit 39 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako na samé hranici přiměřitelnosti, nicméně soud ještě požadovanou výši akceptoval, a i v této části žalobě vyhověl.14. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.15. V případě požadovaných poplatků za upomínání žalovaného a vymáhání dluhu v celkové výši , částka, (, částka, za každou zaslanou SMS, celkem zasláno 20x, , částka, za každý zaslaný email celkem zasláno 20x, , částka, za každý zaslaný dopis celkem zaslány 4x a jednorázový poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 2 x , částka, ) soud akcentoval tuto výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé s upomínáním žalovaného. Rovněž četnost zjevně marného upomínání nesvědčí o účelnosti této činnosti, ale spíše o snaze navýšit pohledávku vůči žalovanému. V tomto směru soud proto pokládá ujednání za nepřiměřená a žalobu v této části zamítnul.16. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně, celkem ,