Okresní soud v Novém Jičíně 18 C 21/2026-35 – Náklady řízení

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2026 domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikla jí proto na jistině, poplatcích, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy o úvěru dne 18. 2. 2025, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Mezi stranami byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti ze strany žalované (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, neuhradila ničeho, tedy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala 23. 5. 2025 k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, poplatky ve výši 4 140 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 124 Kč (z platební historie účtu). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek).4. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by posoudila úvěruschopnost žalované.5. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Dle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná úvěrová smlouva z důvodu porušení povinností dle ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ.10. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované, kromě tvrzeného příjmu. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované.11. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, neobdržela od žalované ničeho, zbývá uhradit žalobkyni 6 000 Kč (nedoplatek z částky 6 000 Kč), když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal ji soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě zákonného úroku z prodlení.12. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ).13. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla dostatečně úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.