Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 134/2026-49 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 5 070 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČO uzavřel s žalovanou prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalované celkem částku 15 000 Kč na účet číslo , č. účtu, pod VS , RČ, , kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Předmětem žaloby je tak nárok žalobce na zůstatek nesplacené jistiny v částce 15 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 5 070 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2026, č.j. 22 C 134/2026-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 26. 6. 2026 uvedl, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě údajů sdělených žalovaným a také lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobce ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s ponecháním 10 % rezervy rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Příjem žalované byl doložen třemi výpisy z bankovního účtu za dobu od ledna do března 2024.4. Česká spořitelna a.s. v přípisu ze dne 29. 5. 2026 sdělila na výzvu soudu, že na běžný účet č. , č. účtu, evidovaný na jméno , Jméno žalované, (žalované) evidují příchozí platbu dne 19. 4. 2024 ve výši 15 000 Kč.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:8. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, podepsané dne 19. 4. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalobce zavázal poskytnout z účtu č. , č. účtu, žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč na účet žalované číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. U každé platby se žalovaná zavázala uvádět variabilní symbol , var. symbol, . Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5517,16 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalované byla na účet č. , č. účtu, vždy pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena dne 19. 4. 2024 částka ve výši 15 000 Kč (z potvrzení o provedené platbě a z dopisu České spořitelny a.s. ze dne 29. 4. 2026). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobce úvěr dne 19. 8. 2024 zesplatnil v celkové částce 44 173 Kč a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Celkem tedy žalovaná načerpala za první měsíc doby čerpání 15 000 Kč, která se dle čl. II bodu 2.1.6. úvěrové smlouvy úročí 40 % úrokem. Původní věřitel žalovaného postoupil pohledávku za žalovanou nejprve na společnost , právnická osoba, . (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025). Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce, když původní věřitel žalované o této skutečnosti vyrozuměl (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, podacího lístku ze dne 23. 7. 2025). Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 58 059 Kč do tří dnů (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2026 včetně podacího lístku). Žalovaná uvedla, že vyživuje 2 děti, bydlí v pronajatém bytě, je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem 19 930 Kč, výdaje se pohybují v částce 9 000 Kč (z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). Na účtu žalované č. , č. účtu, byl ke konci ledna 2024 kladný zůstatek ve výši 83,68 Kč, ke konci února 2024 záporný zůstatek ve výši mínus 50,55 Kč a ke konci března 2024 rovněž záporný zůstatek ve výši mínus 64,10 Kč. Žalovaná byla příjemcem sociální dávky ve výši 19 930 Kč. V měsíci březnu 2024 jsou evidovány příchozí platby od úvěrových společností, a to dne 8. 3. 2024 , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a dne 22. 3. 2024 , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč (z výpisů z účtu č. , č. účtu, za dobu od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024).9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.22. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.23. Soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce měl sice k dispozici výpis z účtu od žalované za dobu od ledna 2024 do března 2024, avšak účet vykazoval za sledované období záporné zůstatky a navíc další příchozí platby od úvěrových společností nejméně ve výši 25 000 Kč za měsíc bezprostředně předcházející měsíci, kdy byl žalované poskytnut další úvěr. Za této situace, kdy je evidentní, že žalovaná se v době předcházející době poskytnutí úvěru stále nově zadlužovala, aby byla schopná pokrýt nové závazky, když se ocitla v podstatě v dluhové pasti, měl žalobce dále zaměřit svůj zájem např. na skutečné výdaje žalované, tj. ověřit její nezbytné měsíční výdaje hlavně na bydlení a jiné životní náklady, a následně takto zjištěné údaje důkladně analyzovat s aktuálním dluhovým zatížením. V neposlední řadě bylo zapotřebí vzít v potaz, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené, tudíž má omezenou možnost výdělku a pracovních příležitostí. Pokud žalobce bez důkladnější analýzy skutečného zadlužení žalované učinil závěr, že žalovaná je schopna hradit splátku úvěru, nejedná se o řádné prověření úvěruschopnosti, neboť osobě žalované neměl být úvěr vůbec poskytnut. Tento postup žalobce, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaná skutečně bude schopna úvěr splácet.24. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 15 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších úroků, smluvní pokuty a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 20. 8. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 247,60 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše 3 119 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % -celková žalovaná částka včetně příslušenství 31 275,60 Kč, a úspěchu žalované v rozsahu 40 % -přiznána částka 18 718,29 Kč). Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 304 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 400 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 3 119 Kč, z čehož právě 20 % představuje částka 1 247,60 Kč.