Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 175/2026-27 – Neplatnost právního jednání

Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 6. 2026, doplněnou podáním ze dne 17. 7. 2026 domáhal zaplacení částky 184 649,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 520,12 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 182 849,19 Kč od 6. 6. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 216,77 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 184 649,19 Kč od 6. 6. 2026 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 195 000 Kč (dále jen „úvěrová smlouva ”). Součástí úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 948 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 13,37 % ročně. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobce prohlásil veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy za splatné ke dni 14. 12. 2025. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky s příslušenstvím, když za upomínání si žalobce účtuje na poplatcích částku 1 800 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje jistinu ve výši 182 849,19 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 800 Kč, úrok ve výši 17 520,12 Kč, úrok z prodlení ve výši 7 216,77 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 182 849,19 Kč od 6. 6. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 184 649,19 Kč od 6. 6. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 7. 2026, č.j. 22 C 175/2026-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.3. V podání ze dne 17. 7. 2026 žalobce doplnil tvrzení o posuzování úvěruschopnosti včetně doplnění důkazů. Uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaného, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žadatele o úvěr. Žalobce prověřil příjem žalovaného dle výpisu z běžného účtu, výdaje porovnal se statistickým modelem vydaným Českou republikou a bankovními a nebankovními registry. Žalobce určil příjem žalované na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu jako medián 3 měsíců na běžném účtu na částku 30 181,33 Kč. Výdaje žalobce určil na částku 18 014,62 Kč, do kterých započetl zprůměrované životní náklady a náklady na úvěrové služby se započtením splátky u splátkových služeb a 5 % z úvěrového rámce u nesplátkových služeb. Platební kapacita žalované byla určena na částku 12 166,71 Kč. Žalobce nahlédl do systému CBCB, CRIF, BRKI. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako nízká. Žalobce dále uvedl, že žalovaný uhradil částku 44 800,93 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:8. Z informace z Credit Bureau vyplývá že žalovaný měl 1existující splátkový kontrakt (nesplacená jistina 20 152 Kč) a 2 existující kreditní, úvěrové karty a stavební spoření (nesplacená jistina 79 078 Kč).9. Ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 20. 4. 2024 vyplývá, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému (klient) postupně splácený úvěr ve výši 195 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal celkovou částku 353699,86 Kč s RPSN 14,22 % ročně ve 120 měsíčních anuitních splátkách vždy k 14. dne v měsíci ve výši 2 948 Kč s tím, že poslední splátka představovala částku 2 887,86 Kč. Žalovaný se zavázala hradit poplatky za služby související s poskytnutým úvěrem, tedy také poplatek za odeslání upomínky ve výši 300 Kč a 500 Kč.10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 12. 2025 vyplývá, že žalobce úvěr žalovaného ke dni 15. 12. 2025 zesplatnil v částce 194 468,75 Kč a toto oznámení dle dodejky bylo dne 16. 12. 2025 odesláno žalované.11. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného je ve výši 28 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 8 000 Kč a splátky úvěru ve výši 2 500 Kč. Žalovaný požádal o úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 195 000 Kč se sjednaným datem čerpání 20. 4. 2024 s frekvencí měsíčních splátek (celkem 120). Žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy o úvěry elektronicky.12. Z dat o žádosti vyplývá že žalovanému byla schválená částka 195 000 Kč jako účelový úvěr s frekvencí 120 měsíčních anuitních splátek poté co bylo provedeno interní hodnocení a vyhodnocení žádosti systémem.13. Z výpisu z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 byl zjištěn počáteční zůstatek mínus 417,94 Kč a konečný zůstatek ve výši 204 274,22 Kč. Celkové příjmy byly ve výši 410 055,45 Kč a výdaje ve výši 204 274,22 Kč. U odchozích částek a většiny příchozích částek není možné identifikovat, co představují.14. Z výpisu z úvěrového účtu žalobce číslo , č. účtu, byla zjištěna odchozí platba uskutečněná dne 20. 4. 2024 označená jako „Čerpání úvěru” ve výši 195 000 Kč na protiúčet žalovaného č. , č. účtu, .15. Upomínkou k zaplacení částky 3 249,80 Kč upozornil žalobce žalovaného na prodlení s úhradou této částky ke dni 22. 7. 2025.16. Výzvou k zaplacení dluhu (1.výzva) vyplývá, že žalobce upomenul žalovaného k úhradě dlužné částky, která k datu 29. 7. 2025 činila 3 751,62 Kč.17. Výzvou k zaplacení dluhu (2.výzva) vyplývá, že žalobce upomenul žalovaného k úhradě dlužné částky, která k datu 19. 8. 2025 činila 7 208,59 Kč a částku 0,35 Kč.18. Poslední výzvou k zaplacení dluhu vyplývá, že žalobce upomenul žalovaného k úhradě dlužné částky, která k datu 22. 9. 2025 činila 10 680,54 Kč a 331,46 Kč.19. Předžalobní výzvou k okamžitému zaplacení ze dne 1. 6. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 209 067,97 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.20. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru vyplývá, že se vztahuje k podepsané elektronické žádosti č. , hodnota, . Celková výše spotřebitelského úvěru činila 195 000 Kč. Žalovaný byl seznámen s tím, že do 14. 4. 2034 bude muset ve 120 měsíčních anuitních uhradit celkovou částku 353699,86 Kč. Měsíční splátka činila částku 2 948 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána na částku 2 887,86 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 13,37 % ročně, RPSN bylo ve výši 14,42 % ročně. V případě opožděné platby činí poplatek za výzvu částku 500 Kč.21. Ze Záznamu o podpisu klienta je zřejmé, že žalovaný dne 20. 4. 2024 podepsal Předsmluvní informace a vysvětlení k žádosti o spotřebitelský úvěr sjednanou elektronickou formou dle Obchodních podmínek pro poskytování služeb Elektronického bankovnictví prostřednictvím SMS klíče 672-194.22. Ze Záznamu o podpisu klienta je zřejmé, že žalovaný dne 20. 4. 2024 podepsal Žádost o spotřebitelský úvěr sjednanou elektronickou formou dle Obchodních podmínek pro poskytování služeb Elektronického bankovnictví prostřednictvím SMS klíče 726-615.23. Soud shrnuje skutkový závěr takto: Žalobce se v úvěrové smlouvě dne 20. 4. 2024 zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 195 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet skrze svůj účet č. , č. účtu, celkovou částku 353 699,86 Kč s RPSN 14,22 % ročně ve 120 měsíčních anuitních splátkách vždy k 14. dne v měsíci ve výši 2 948 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána na částku 2 887,86 Kč. Žalobce převedl částku 195 000 Kč dne 20. 4. 2024 z úvěrového účtu , Anonymizováno, na protiúčet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl upomínán k řádnému splácení a zaplacení dlužných splátek. Ke dni 14. 12. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil žalobci ve splátkách částku 44 800,93 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr pomocí kontroly finančních toků na běžném účtu žalované bez doložení dokladů o výši příjmů a výdajů a dále přes systém CBCB, CRIF a lustrací ve veřejných databázích. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2026.24. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).25. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.27. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.29. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.32. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.33. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil k poměrům žalovaného z transakcí na jeho účtu příjem vypočtený jako medián za 3 měsíců ve výši 30 181,33 Kč, výdaje a životní náklady žalobce vypočetl na částku 18 014,62 Kč. Žalobce určil platební kapacitu žalovaného na částku 12 166,71 Kč. O zadluženosti žalovaného ze zkoumaných transakcí na účtu a ze systému CBCB a CRIF nezjistil žalobce zadluženost žalovaného, rizikovost žalovaného vyhodnotil jako nízkou, všechna KO kritéria (kontrola interních blacklistů, fraudlistů…) byla standardní.34. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).35. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).36. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.37. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.38. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.39. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel zejména z transakcí na jeho běžném účtu, ze kterých určil příjmy v relativně dostačující výši a výdaje. Postup u žalovaného, kdy se spokojil především z vyhodnocených transakcí a pohybů na účtu žalovaného bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů u poskytnutí úvěru už většího rozsahu (195 000 Kč) však může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet. K takovému závěru byly zjištěné údaje vyhodnocené z transakční historie, ze statistických modelů a dostupných registrů nedostatečné. Příjmy a výdaje bylo zapotřebí tyto údaje konkrétními doklady zobjektivizovat. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytovateli úvěru nic nebrání použít při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka určité statistické modely, avšak nelze jimi nahrazovat zjištění konkrétních příjmů a výdajů daného dlužníka (či členů jeho domácnosti). Ty jsou totiž u každého dlužníka jiné a nelze tak jakkoliv vycházet ze statistických modelů nahrazujících určení konkrétních příjmů a výdajů dlužníka. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech a výdajích žadatele (či osob s ním žijících ve společné domácnosti) lze pak jen stěží učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 168/2026).40. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 195 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 44 800,93 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně poplatků, úroků a zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznané jistiny v této části zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 150 199,07 Kč (195 000 Kč mínus 44 800,93 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 6. 6. 2026 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 6. 6. 2026 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.41. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí celkové částky (včetně příslušenství) 218 743,98 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 71 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 154 694,75 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 29 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 42 % (71 % minus 29 %). Účelně vynaložené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 233 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 25 500 Kč podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 8 500 Kč, náhradě hotových výdajů po 450 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 26 850 Kč ve výši 5 638,50 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 41 721,50 Kč, z čehož 42 % představuje částku 17 523,03 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.