Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 182/2026-15 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 928 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 928 Kč od 8. 7. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 792 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 8. 4. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu následně zaslal na účet č. , č. účtu, dne 8. 4. 2024 částku 8 800 Kč. Žalobce s žalovaným dále uzavřeli dne 24. 4. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 1 500 Kč, dne 29. 4. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 2 000 Kč, dne 13. 5. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 2 500 Kč, dne 14. 5. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 1 500 Kč, dne 20. 5. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 1 000 Kč, dne 27. 5. 2024 dodatek o navýšení zápůjčky o částku 1 700 Kč a 1 000 Kč. Na účet č. , č. účtu, byly žalovanému zaslány i navýšené částky zápůjčky. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 928 Kč. Poplatek a jistina byly splatné dne 7. 7. 2024, žalovaný však smluvní závazek neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil na úvěr částku 10 708 Kč. Žalobce zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadáním osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň potvrdil, že se seznámil se zněním uzavírané smlouvy a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Totožnost žalovaného byla ověřena skenem dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, kterou bylo ověřeno jméno a příjmení majitele účtu, na který je zápůjčka vyplacena. Žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal PINem, který žalobce zaslal na telefonní číslo , tel. číslo, . V článku 2.3 Smlouvy o zápůjčce si strany sjednaly náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu. Žalobce odeslal písemné výzvy žalovaného dne 14. 7. 2024, dne 21. 7. 2024, dne 28. 7. 2024, dne 6. 8. 2024 a dne 21. 7. 2024. V článku 2.3. Smlouvy o zápůjčce si strany dále sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu s poplatkem ve výši 2 400 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 792 Kč za zaslání výzev. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty žalobce vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalované.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 7. 2026, č.j. 22 C 182/2026-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce v podání ze dne 16. 7. 2026 uvedl, že nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Dne 8. 4. 2024 žalovaný (označovaná jako „klient”) požádal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) žalobce („označovaný jako věřitel”) o poskytnutí zápůjčky. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 29. 5. 2025, jíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, a Sazebník, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 800 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 5. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 700 Kč. V Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky splatné dne 7. 7. 2024 se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 5 928 Kč. Peněžní částka odpovídající výši zápůjčky včetně navýšení měla být žalobcem poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, , a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy o zápůjčce. V článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce byl sjednán poplatek za každou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Dále byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 4. 2024 a z dodatků ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2024, ze dne 29. 4. 2024, ze dne 13. 5. 2024, ze dne 14. 5. 2024, ze dne 20. 5. 2024, ze dne 27. 5. 2024). Žalobce dne 8. 4. 2024, dne 24. 4. 2024, dne 29. 4. 2024, dne 13. 5. 2024, dne 14. 5. 2024, dne 20. 5. 2024 a dne 27. 5. 2024 skutečně poukázal na účet žalovaného celkem částku 20 000 Kč (z Údaje o provedených platbách). Žalobce upomenul žalovaného k úhradě upomínkami ze dne 14. 7. 2024, ze dne 21. 7. 2024, ze dne 28. 7. 2024, ze dne 6. 8. 2024 a ze dne 21. 7. 2024 (z upomínek). Právní zástupce žalobce odeslal dne 12. 5. 2026 žalované předžalobní upomínku ze dne 11. 5. 2026, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 21 201 Kč a částky 1 121 Kč do tří dnů (z podacího archu a předžalobní upomínky).7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobcem jako zapůjčitelem byla dne 8. 4. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (internetových stránek žalobce , Anonymizováno, písemná smlouva o zápůjčce na částku 8 800 Kč. Dodatky ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2024 došlo k navýšení úvěru o 1 500 Kč, dodatkem ze dne 29. 4. 2024 došlo k navýšení úvěru o 2 000 Kč, dodatkem ze dne 13. 5. 2024 došlo k navýšení úvěru o 2 500 Kč, dodatkem ze dne 14. 5. 2024 došlo k navýšení úvěru o 1 500 Kč, dodatkem ze dne 20. 5. 2024 došlo k navýšení úvěru o 1 000 Kč, dodatkem č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024 došlo k navýšení úvěru o 1 700 Kč a dodatkem ze dne 27. 5. 2024 došlo k navýšení úvěru o 1 000 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce včetně všech dodatků žalobce postupně přenechal žalovanému částku ve výši 20 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti tak, že ji převedl na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 928 Kč nejpozději do 7. 7. 2024. Žalobce si vyúčtoval za každou odeslanou upomínku částku 500 Kč, celkem odeslal 5 upomínek. Žalovaný uhradil částku 10 708 Kč. Předmětná smlouva o zápůjčce je však absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu žalobce povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost nedostál. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřil úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobce při poskytnutí úvěru žalované vycházel. Žalobce si byl o potřebě doložení dalších tvrzení a důkazů vědom, ale i přes výzvu soudu ze dne 9. 7. 2026 výslovně v podání ze dne 16. 7. 2026 prohlásil, že nic dalšího doplňovat nebude.19. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod. Žalobce má tedy toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Na jistinu je třeba uhradit částka 9 292 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a uhradil 10 708 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 9 292 Kč (20 000 Kč mínus 10 708 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci tedy nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalšího poplatku, nákladů na vymáhání a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 9 292 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 8. 7. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném částky ve výši 25 928 Kč s příslušenstvím, neměl ve věci převážně úspěch (přiznána mu byla částka 9 292 Kč s příslušenstvím). Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, náležela by jí proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.