Předmětem řízení k žalobě, doručené soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši , částka, , vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem s dřívější obchodní firmou , Anonymizováno, , Jméno žalobce, . jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které úvěrující poskytl žalované od , datum, do , datum, peněžní prostředky v celkové výši , částka, .2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále též „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce jako úvěrující (označovaný jako „věřitel“) a žalovaná jako úvěrovaný (označovaná jako „klient“) uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (formuláře na webovém portálu úvěrujícího www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále též „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byl Sazebník, na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalované peněžní prostředky do výše limitu , částka, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, které převedl na bankovní účet žalované č. , č. účtu, v době od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, , a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky z úvěru v sazbě 39,99 % měsíčně tak, že úrok se zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě se zavázala splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy (dále jen „termín splatnosti“), vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet věřitele. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná vrátí žalobci poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté ve smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádána. Ve smlouvě bylo rovněž v článku VI. ujednáno, že: pokud klient nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení (6.1), mimo výše uvedenou smluvní pokutu a úrok z prodlení je klient povinen uhradit věřiteli účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky věřitele za klientem, když podle Sazebníku do celkového procesu vymáhání je zahrnuto množství kroků a nástrojů, zejména odesílání e-mailových a SMS zpráv, písemné upomínky, telefonická komunikace, administrativní činnost spojená s předáním případů externí inkasní agentuře a další, přičemž náklady na vymáhání činí , částka, při počtu 3 dnů po splatnosti, , částka, při počtu 7 dnů po splatnosti, , částka, při počtu 14 dnů po splatnosti, , částka, při počtu 20 dnů po splatnosti a , částka, při počtu 25 dnů po splatnosti (6.2), v případě, že klient neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení ani do třiceti dnů od písemné výzvy věřitele, stává se celý úvěr okamžitě splatným (6.6 in fine). Skutková zjištění v tomto směru soud opřel o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , sazebník poplatků platný od , datum, , oznámení o schválení požadovaného úvěru ze dne , datum, , potvrzení o provedených platbách , právnická osoba, za dobu od , datum, do , datum, .12. Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek žalobce dopisem ze dne , datum, oznámil žalované, že dne , datum, došlo k zesplatnění jejího úvěru a požádal žalovanou o úhradu celkové dlužné částky ve výši , částka, nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, v celkové výši , částka, předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou doporučenou poštou dne , datum, , nejpozději ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Skutková zjištění v tomto směru soud opřel o oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, .13. Vzhledem k tomu, že žalobce jako úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, protože z údajů evidovaných na účtu žalované číslo účtu , č. účtu, , získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, vyplynulo, že žalovaná byla v době od , datum, do , datum, v dlouhodobé pracovní neschopnosti a průměrná výše jejích příjmů za dobu posledního půl roku (od , datum, do , datum, ) činila pouze , částka, měsíčně, když na úhradu svých pravidelných měsíčních výdajů, které žalobce prokazatelně neověřoval z jiných zdrojů, žalovaná opakovaně přijímala úvěrové prostředky nejen od žalobce, ale i od dalších úvěrujících společností , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., přičemž zároveň vyživovala děti a pravidelně sázela zejména u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , takže ani posouzení úvěruschopnosti žalované na základě veřejně dostupné databáze CRIF, podle které měla žalovaná 2 neukončené úvěrové vztahy, neumožňovala za daných okolností objektivně rozptýlit pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne , datum, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobce jako úvěrující poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání žalobce odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši , částka, .14. Žalovaná dosud žalobci podle ustanovení § 87 odst. 1 i. f. ZoSÚ prokazatelně nevrátila poskytnutou jistinu úvěru ve výši , částka, , kterou žalobce jako úvěrující poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, , a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná podle této právní úpravy, speciální k ustanovení § 1970 o. z., nemůže být v prodlení od , datum, , a návrh žalobce na plnění (určení doby splatnosti) částky , částka, již ke dni , datum, (tedy zpětně) je v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 ZoSÚ, protože zjevně neodpovídá možnostem žalované jako spotřebitele a nepředstavuje v daném případě spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení celkové částky , částka, , měl ve věci úspěch pouze ze 70 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo celkem , částka, ), a žalovaná měla ve věci úspěch z 30 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 40 % (70 % minus 30 %). Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení, které mohlo být zahájeno perfektní žalobou, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po , částka, a 3 režijních paušálech po , částka, (, částka, ) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem tedy , částka, , z čehož 40 % činí , částka, , které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.