15 C 169/2020-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím a částky 951 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření rámcové smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím se splatností do [datum]. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas, když na poskytnutou jistinu do dnešního dne uhradil 0 Kč. Na základě smlouvy věřiteli pak vzniklo rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 4 000 Kč, když za období od [datum] do [datum] věřitel tento svůj nárok kapitalizoval na částku 951 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> 5. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou s účinností ke dni [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovaným rámcovou smlouvu úvěru [číslo] ve které si její účastníci sjednali podmínky čerpání úvěru. Dne [datum] pak původní věřitel a žalovaný uzavřeli jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr věřiteli vrátit nejpozději do 16 dní ode dne uzavření smlouvy. Mezi účastníky smlouvy byl rovněž sjednán nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to v případě prodlení se splacením peněžitého dluhu. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 5 000 Kč. Předžalobní výzva pro žalovaného byla advokátem žalobkyně předána k poštovní přepravě dne [datum]. 6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 9. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 10. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: 15. Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci pasivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že jednáním původního věřitele a žalovaného došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, což poté splnil, a žalovaný se zavázala tyto prostředky vrátit a uhradit věřiteli další sjednané nároky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z poskytnutého úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a břemeno důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty. Tuto povinnost žalobkyně splnila a prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 4 000 Kč. Bylo tedy pouze na žalovaném aby tvrdil a prokázal, že žalovaný na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že jeho dluh zanikl jinak. Žalovaný však tyto skutečnosti netvrdil a neprokázal. Soud tak žalobkyni vůči žalovanému přiznal právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 951 Kč (0,1% denně z částky 4 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Rovněž žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení shledal soud oprávněným. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 500 Kč za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby) a za 1 úkon právní služby po 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), a to včetně 21% DPH z těchto částek ve výši 168 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.