15 C 209/2021-40 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 27. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 123,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 21. 1. 2020 smlouvu k službě [anonymizováno] účet – smlouvu o nákupním účtu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy byl žalované zřízen [anonymizováno] nákupní účet, který zákazníku (žalované) umožňoval hrazení nákupů uskutečněných online ve vybraných e-shopech prostřednictvím zřízené [anonymizováno] karty. Žalované byl poskytnut limit odložených plateb až do 30 000 Kč. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 4 975,85 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po 14ti denní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka činí 6 123,95 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 4 975,95 Kč a dlužnými poplatky ve výši 1 148 Kč. Poplatek za prodlení byl sjednán částkou 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování (497,59 Kč), tj. celkem 1 147,59 Kč (zaokrouhleno na 1 148 Kč). Splatnost pohledávek nastala dne 15. 2. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Rovněž žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], Dr. [právnická osoba] a [právnická osoba], smlouvy o poskytování služby [anonymizováno]. Dne 21. 1. 2020 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu k službě [anonymizováno] účet, kterou jí byl zřízen [anonymizováno] účet s finančním limitem stanoveným podle vyhodnocení bonity zákazníka. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že žalovaná je v případě prodlení v délce 30 a více dnů povinna uhradit žalobkyni 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Žalované bylo následně podle jejího čerpání služby [anonymizováno] nákupem u vybraných obchodníků vystaveno vyúčtování za měsíc leden 2020 za nákup v celkové hodnotě 4 975,95 Kč se splatností do 15. 2. 2020. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2021. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou smlouvu o [anonymizováno] účtu, na základě které žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v její prospěch. Žalovaná čerpala peněžní prostředky (úvěr) formou nákupu na vybraných e-shopech, a to v celkové výši 4 975,95 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou žalované vystavila vyúčtování za nákupy učiněné žalovanou, při nichž využila služby [anonymizováno]. V řízení bylo dále na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 4 975,95 Kč řádně splatila, příp. že její dluh vůči žalobkyni zanikl jinak. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 975,95 Kč. Z důvodu prodlení žalované 30 a více dnů po dni splatnosti vyúčtování pak žalobkyně v souladu se smlouvou a VOP rovněž po žalované oprávněně požaduje úhradu smluvní pokuty (účelně vynaložených nákladů) ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, tj. ve výši 1 148 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení celkové částky 6 123,95 Kč včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném ve vyúčtování za měsíc leden 2020, tj. od 16. 2. 2020, do zaplacení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením §149 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy žalované uložil povinnost uhradit určené částky ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.