16 C 239/2021-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 8. 2016 s odůvodněním, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 5. 8. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný při posouzení úvěruschopnosti uvedl v zákaznické kartě ze dne 5. 8. 2016, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, nemá nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má pravidelný měsíční příjem ve výši 12 270 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě předložené pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o půjčce [číslo] ze dne 5. 8. 2016, karta zákazníka ze dne 5. 8. 2016). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 12. 8. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 15. 9. 2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 15. 9. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč ode dne 16. 9. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v článku 1.2 podmínek. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]). Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 2 000 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku 1 448,28 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 551,72 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 8. 2016. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 32 800 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 12 800 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 10 700,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 600,14 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky plynoucí ze smlouvy předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena (předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 3. 9. 2020 včetně dokladu o odeslání ze dne 4. 9. 2020). 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové