17 C 235/2021-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 3. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 12. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 12. 5. 2019, žalovaný však úvěr nevrátil. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný zaregistroval, odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovanému byla částka 4 000 Kč zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 12. 2. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil ani k výzvě žalobkyně ze dne 16. 5. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud provedl předložené listinné důkazy a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyní předložená smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla žádným způsobem podepsána žalovaným. Žalovanému byla dne 12. 2. 2019 od právního předchůdce žalobkyně zaslána na jeho bankovní účet částka 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 5. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na niž žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Poté se soud zabýval samotným uplatněným nárokem žalobkyně a dospěl k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru, neboť žalobkyní předložená smlouva o úvěru postrádá jakýkoliv podpis žalovaného. Žalobkyně se k nařízenému jednání dne 17. 12. 2021 nedostavila a nemohla být tudíž soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby svá tvrzení v žalobě doplnila a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně rozhodných skutečností. Žalobkyně tak v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. 14. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta převodem na jeho bankovní účet od právního předchůdce žalobkyně částka 4 000 Kč. Plnění poskytnuté žalovanému je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 4 000 Kč bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni (nebo jejímu právnímu předchůdci) neuhradil ničeho. Žalovaný soudu netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni, nebo jejímu právnímu předchůdci, uhradil, případně že dluh zanikl jinak než splněním. Soud proto uložil žalovanému, který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, ve které žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Žalovanému byla výzva zaslána dne 16. 5. 2021, fikce doručení nastala podle § 573 občanského zákoníku dne 19. 5. 2021. Žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 3 dnů, tj. do dne 24. 5. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 15. V důsledku toho, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroku nad rámec jí přiznaného. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla úspěšná jen v nepatrné části představující příslušenství pohledávky. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyni přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč [obec] plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.