18 C 248/2021-27 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou soudu dne 2. 6. 2021 s odůvodněním, že žalovaná s žalobkyní uzavřely dne 12. 4. 2016 smlouvu o půjčce (zápůjčce) ve výši 26 550 Kč (skládající se z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku 11 550 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 443 Kč, první splátka měla být uhrazena 19. 4. 2016 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (konkrétně čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, dosud uhradila částku ve výši 14 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 6. 12. 2016 a datum prodlení ke dni 7. 12. 2016. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, na kterou žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyně tuto zápůjčku splatit v 59 týdenních splátkách ve výši 443 Kč. Strany se dohodly na poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 11 550 Kč, když pravidelná splátka tohoto poplatku byla zahrnuta do příslušných týdenních splátek. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy (Smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku 14 500 Kč, zbývá doplatit 12 050 Kč (Platební historie žalované). Dne 3. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 24 300 Kč, na kterou žalovaná nijak nereagovala (Předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2020 vč. dokladu o odeslání ze dne 3. 4. 2020). 4. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 9. Právní hodnocení věci: Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, když žalobkyně splnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v žalobkyní shora tvrzené výši, a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý poplatek. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně výši žalobního nároku, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalované nikterak rozporována. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzeným žalobkyní, resp. toto žalovaná pro svou procesní pasivitu ani skutkově netvrdila, soud jí žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 517 obč. zák. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek.