29 C 294/2021-38 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 048 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně uvedla, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti žalobkyni přes výzvu neuhradila, proto se žalobkyně domáhá svého nároku soudní cestou spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaná smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ elektronickými prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se dne [datum] zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně, kde uvedla relevantní údaje včetně čísla účtu pro poukázání úvěru. Registrace byla žalobkyní potvrzena e-mailovou zprávou a SMS zprávou. Na základě registrace byl žalované vytvořen zákaznický účet, prostřednictvím kterého požádala žalovaná žalobkyni o úvěr ve výši 5 000 Kč s poplatkem ve výši 1 113 Kč. Částka ve výši 5 000 Kč byla dne [datum] poukázána na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Přípisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovanou k úhradě dluhu z titulu předmětné smlouvy o úvěru s tím, že v opačném případě uplatní nárok u soudu. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle ust. § 1970 o. z., který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Právní hodnocení věci: Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dovodil, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné úvěrové smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Vzhledem k prodlení žalované, úvěrový věřitel přistoupil ke kapitalizaci (zesplatnění) úvěru, a žalovaná byla povinna uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým poplatkem. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovanou výši žalobního nároku, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že úvěrovému věřiteli na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala. Nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny soud shledává důvodným, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a zavázal žalovanou k úhradě žalobní pohledávky v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen„ vyhl.“), a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh na zahájení řízení a), jakož i za tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl., tedy v celkové výši 300 Kč, když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech a dále 21% DPH z odměny za právní zastoupení a režijních paušálů ve výši 189 Kč, a to vše v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.