12 C 255/2022-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 958 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 5. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky v celkové výši 6 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy 1 300 Kč a dále úrok ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný se dle žalobkyně dále zavázal v případě prodlení se splácením dluhu zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně tvrdila, že součástí dlužné částky jsou tedy účelně vynaložené náklady ve výši 484 Kč, neboť nebyly uhrazeny čtyři minimální splátky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku v celkové výši 7 483 Kč, která byla započtena na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu. Žalovanému byla dle žalobkyně zaslána předžalobní upomínka dne 10. 3. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je v prodlení od 1. 11. 2021, a tak žalobkyně požaduje uhradit žalovaným částku v celkové výši 5 958 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. 2. Dne 11. 5. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 26. 7. 2022. K nařízenému jednání se nikdo z předvolaných nedostavil. Strana žalující se omluvila dne 16. 10. 2022. Soud tedy jednal dle § 101 odst. 2 o. s. ř. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 5. 5. 2021 peněžní prostředky. Dle výpisu z běžného účtu žalobkyně za květen 2021 u [jméno] [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 5. 2021 částku ve výši 5 000 Kč. Jednalo se o převod na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve smlouvě, vedený na jeho jméno. Dle výpisů k revolvingovému úvěru žalovaného soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému v květnu 2021 částku ve výši 5 000 Kč a v srpnu 2021 částku ve výši 1 500 Kč, tj. úvěr v celkové výši 6 500 Kč. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru se žalovaný zavázal uhradit měsíčně minimální splátku úvěru ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, min. ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal za každé čerpání úvěru uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 1 300 Kč a také úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, v případě zesplatnění úvěru pak úrok ve výši 8 % ročně místo úroku ve výši 20 % měsíčně. V čl. 6 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení se splácením dluhu zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že pokud peněžní prostředky hrazené žalovaným nebudou stačit k úhradě všech splatných pohledávek, budou započteny nejprve na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky čerpání úvěru a jistinu úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu po dobu delší než dva měsíce se stává bez dalšího splatným celý dluh. Žalovaný úvěr, dle výpisu Výpisů k revolvingovému úvěru žalovaného, čerpal, avšak řádně nesplácel, proto mu byla žalobkyní naúčtována smluvní pokuta. Žalobkyně eviduje částečné úhrady žalovaného ve výši 7 483 Kč. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 3. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou vyzval žalovaného k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 10 485 Kč. Dle poštovního podacího lístku byla právním zástupcem žalobkyně odeslána zásilka žalovanému dne 10. 3. 2022. Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného a mandátní smlouvu ze dne 29. 5. 2013 pro vymáhání pohledávek uzavřenou mezi jinými subjekty. Žalobkyně ani nijak nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když předložila pouze výpis z jeho běžného účtu za květen 2021, ze kterého plyne, že žalovaný měl konečný zůstatek mínus 9 103,79 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by před uzavřením úvěrové smlouvy provedla jakékoliv posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě dle listinných důkazů žalobkyně neposoudila žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného. 8. Soud se dále zabýval platností ujednání úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn.