15 C 155/2022-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 19 830 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 20. 1. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 23 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2021. Žalovaná do dnešního dne na předmětný úvěr uhradila částku 3 570 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 7. 1. 2021. 2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 30. 9. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 23 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2020. Žalovaná do dnešního dne na předmětný úvěr uhradila částku 9 810 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 7. 1. 2021. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 20. 1. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 23 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2021 (zjištěno ze smlouvy o úvěru a ze smluvních podmínek). Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije s partnerem a má jedno nezaopatřené dítě. Je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovskou a sociální dávky ve výši 12 451 Kč. Výdaje na bydlení označila částkou 4 300 Kč, osobní výdaje částkou 4 200 Kč a splátky úvěrů částkou 1 560 Kč. Výše uvedené skutečnosti si pak věřitel ověřoval z výplatních pásek, z dokladu o rodičovské, pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy. Z toho je zřejmé, že se věřitel žádným způsobem nezabýval příjmy partnera žalované ani jejími ostatními výdaji. Přitom z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaná byla se svými příjmy částečně odkázána na dávky od státu, že již měla další dluhy, a že rozdíl mezi jejími příjmy a nutnými výdaji činil pouze 2 391 Kč. Z těchto skutečností tak podle názoru soudu nelze oprávněně dospět k závěru, že žalovaná byla v daném období úvěruschopná. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje tak soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl žalované odeslán dne 4. 2. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Dne 19. 4. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 14. 4. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího lístku). b) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 30. 9. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 23 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2020 (zjištěno ze smlouvy o úvěru a ze smluvních podmínek). Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije s partnerem a má jedno nezaopatřené dítě. Je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovskou a sociální dávky ve výši 11 165 Kč. Výdaje na bydlení označila částkou 4 300 Kč, osobní výdaje částkou 4 000 Kč a splátky úvěrů částkou 840 Kč. Výše uvedené skutečnosti si pak věřitel ověřoval z bankovních výpisů, složenek a nájemní smlouvy. Z těchto skutečností však nevyplývá, že by se věřitel jakkoliv zabýval příjmy partnera žalované. Navíc není zřejmé, za jakou dobu si věřitel vyžádal výpisy z účtu, a zda z těchto výpisů skutečně vyplynulo, že je žalovaná úvěruschopná. Navíc z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaná byla se svými příjmy částečně odkázána na dávky od státu, že již měla další dluhy, a že rozdíl mezi jejími příjmy a nutnými výdaji činil pouze 2 025 Kč. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje tak soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl žalované odeslán dne 4. 2. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Dne 19. 4. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 14. 4. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího lístku). 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.