15 C 43/2022-35 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 4. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 560,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 9. 5. 2019 smlouvu ke službě [anonymizováno] účet. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy byl žalované zřízen [anonymizováno] nákupní účet, který zákazníku (žalované) umožňoval hrazení nákupů uskutečněných online ve vybraných e-shopech prostřednictvím zřízené [anonymizováno] karty. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 4 783,04 Kč (v březnu 2020 4073,54 Kč a v dubnu 2020 709,50 Kč). Žalované byl dále vyúčtován poplatek ve výši 380 Kč. Žalovaná na předmětné pohledávky uhradila celkem 2 818,48 Kč. Celková dlužná částka činí 2 344,56 Kč a je tvořena dlužnou jistinou. Poplatek za prodlení byl sjednán částkou 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, tj. celkem 1 215,75 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Rovněž žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 9. 5. 2019 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu k službě [anonymizováno] účet, kterou jí byl zřízen [anonymizováno] účet s finančním limitem stanoveným podle vyhodnocení bonity zákazníka. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že žalovaná je v případě prodlení v délce 30 a více dnů povinna uhradit žalobkyni 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Žalovaná následně u vybraných obchodníků v březnu 2020 Kč vyčerpala celkem 4 073,54 Kč a v dubnu 2020 709,50 Kč, tj. celkem vyčerpala 4 783,04 Kč. Žalované byl dále vyúčtován poplatek za službu a za odložení v celkové výši 380 Kč a žalované byl dále vyúčtován poplatek za prodlení v celkové výši 1 215,75 Kč. Žalovaná na tyto částky uhradila celkem 2 818,48 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2021, odeslanou dne 10. 6. 2021. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou smlouvu o [anonymizováno] účtu, na základě které žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v její prospěch. Žalovaná čerpala peněžní prostředky (úvěr) formou nákupu na vybraných e-shopech, a to v celkové výši 4 783,04 Kč. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala poplatky za prodloužení splatnost a za službu v celkové výši 380 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila a rovněž doložila, že žalovaná na tyto pohledávky žalobkyně uhradila celkem 2 818,48 Kč. Bylo tak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni poskytnutý úvěr uhradila více, příp. že její dluh vůči žalobkyni zanikl jinak. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela procesně pasivní. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 344,56 Kč. Z důvodu prodlení žalované 30 a více dnů po dni splatnosti vyúčtování pak žalobkyně v souladu se smlouvou a VOP rovněž po žalované oprávněně požaduje úhradu smluvní pokuty (účelně vynaložených nákladů) ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, tj. ve výši 1 215,75 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni vyhověl a dlužnou jistinu žalobkyni přiznal včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 16. 7. 2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením §149 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy žalované uložil povinnost uhradit určené částky ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.