16 C 17/2022-98 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 108 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2015 s odůvodněním, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni uzavření smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO], a žalovanou došlo dne 16. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě ze dne 16. 9. 2015, že je nemá nezaopatřené děti, žije v nájmu, má pravidelný měsíční příjem ve výši 8 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovanou uzavřena smlouva (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2015, karta zákazníka ze dne 16. 9. 2015). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o půjčce a odměnu za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 23. 9. 2015, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2016 (smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2015). Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27. 10. 2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 27. 10. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 244,03 Kč ode dne 28. 10. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v článku 1 smlouvy (smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2015). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – č.l. 56 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 5 812 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 4. 10. 2016. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 108 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 244,03 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 863,97 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 669,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 574,95 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 244,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 244,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky plynoucí ze smlouvy předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 5. 2020 včetně dokladu o odeslání ze dne 10. 5. 2020). 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečnýc