17 C 271/2022-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 19 248 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 5. 2021 uzavřel její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit částku 16 000 Kč s příslušenstvím do 15. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 16. 6. 2021 do 5. 1. 2022 ve výši 3 248 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 248 Kč, neuhrazených poplatků za upomínání (kapitalizovaných úroků) ve výši 150 Kč, zákonného úroku z prodlení od 16. 6. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě. 2. Podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 248 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavuje. 7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo]; -) z upomínky ze dne 29. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 258 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána; -) z výzvy ze dne 16. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 630 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána; -) z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 30. 5. 2021 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč, a že společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného dne 1. 6. 2021 částku 11 000 Kč a dne 31. 5. 2021 částku 5 000 Kč; -) ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 6. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 16 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 15. 6. 2021 Smlouva nebyla podepsána; -) z výzvy ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 19 553,51 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána; -) z obchodních podmínek soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění; -) z oznámení ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 19 398 Kč nejpozději do 14. 6. 2022; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010; -) z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že pověřený terénní pracovník žalobkyně se dostavil na kontaktní adrese žalovaného dne 9. 3. 2022 a 23. 3. 2022; -) z opakované výzvy ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 452 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána. 8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl částku 16 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 15. 6. 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 6. 2022. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: 18. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený