18 C 32/2022-81 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 13. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 051,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že 13. 12. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 691,66 Kč, a to počínaje dnem 15. 1. 2019. Anuitní splátka byla složena ze splátky jistiny, úroků a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 12,9 % p. a. Žalovaný se dál zavázal platit úrok a poplatky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej dopisem ze dne 22. 3. 2021 prohlásila za okamžitě splatný. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze žádosti o úvěr, že žalovaný dne 13. 12. 2018 požádal o úvěr ve výši 80 000 Kč, kdy uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 20 811 Kč čistého, je svobodný, pracovní poměr má na dobu neurčitou, bydlí ve vlastním bytě/domě, nemá žádnou vyživovací povinnost; - ze smlouvy o úvěru, ze sazebníku poplatků, ze všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 691,66 Kč a dále se zavázal platit úrok ve výši 12,9 % ročně; - z výpisu z úvěrového účtu, z výpisu běžného účtu žalovaného a z platební historie pak soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 13. 12. 2018, avšak řádně nesplácel, když ke dni 22. 3. 2021 činila jistina po splatnosti částku 34 951,70 Kč; - z oznámení o zesplatnění a z poštovního podacího archu, že žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 24. 3. 2021, že pohledávku z úvěrové smlouvy zesplatňuje ke dni 22. 3. 2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 39 233,01 Kč. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 26. 3. 2021; - z výzvy k úhradě dluhu a poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván výzvou ze dne 30. 8. 2021 k úhradě částky 40 084,71 Kč. Výzva byla odeslána dne 1. 9. 2021. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 691,66 Kč a dále se zavázal platit úrok ve výši 12,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal dne 123. 12. 2018, avšak řádně nesplácel, když ke dni 22. 3. 2021 činila dlužná jistina částku 34 951,70 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 24. 3. 2021, že pohledávku z úvěrové smlouvy zesplatňuje ke dni 22. 3. 2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 39 233,01 Kč. Dopisem ze dne 30. 8. 2021 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 40 084,71 Kč. Výzva byla odeslána dne 1. 9. 2021. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 11. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok a poplatky. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupil ke kapitalizaci (zesplatnění) úvěru a žalovaný byl povinen uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky a poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovaným výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobce na úhradu úvěrové jistiny a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 082,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 483 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 620 Kč