18 C 5/2022-93 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 12. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 3 219,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 6. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve dvou splátkách spolu se smluvním úrokem 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti do 28. 9. 2021 nevrátila, když uhradila pouze částku 6 433 Kč, žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 3 109,83 Kč se smluvním úrokem 0,1 % denně, smluvní pokuty za upomínání 110 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s touto nesouhlasí, když žalobkyně porušila povinnost při posuzování úvěruschopnosti žalované, řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Žalovaná má za to, že smlouva je v celém rozsahu neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně mohla požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení dalších plateb. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že žalobkyně po žalované ve smlouvě požaduje uhrazení částky ve výši 9 508 Kč za 92 dní. Za poskytnutí úvěru požaduje žalobkyně odměnu ve formě úroku a poplatku za poskytnutí a správu úvěru. Výše úroku je ve smlouvě vyjádřena zápůjční úrokovou sazbou ve výši 0,1 % denně. Výše poplatku za poskytnutí a správu úvěru je ve smlouvě vyjádřena částkou ve výši 1 400 Kč za měsíc. RPSN je ve smlouvě stanovena ve výši 5, 832,17 %. Výše specifikovaná odměna za poskytnutí úvěru je zcela zjevně nepřiměřená, což má za následek neplatnost ujednání o této odměně. Žalovaná dále namítá, že smlouva je jako celek absolutně neplatná, neboť na ni lze plně vztáhnout závěry Ústavního soudu ČR ohledně zjevné nespravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). Dle Ústavního soudu ČR nelze poskytnout právní ochranu věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. V případě posuzovaném Ústavním soudem ČR se jednalo o smlouvu o úvěru, ve které byl stanoven úrok ve výši 85 % p.a. a RPSN ve výši 127,59 %. S ohledem na výši roční sazby úroku a RPSN je nutné závěry Ústavního soudu ČR aplikovat taktéž na smlouvu uzavřenou žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k výše uvedené neplatnosti smlouvy o úvěru se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila v rámci smlouvy žalobkyni již částku ve výši 6 378 Kč. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemá žalobkyně dále nárok na zaplacení ničeho. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 4. Soud učinil z důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 6. 2021 online Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které si žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč, která byla žalované převedena na účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne 28. 6. 2021. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaná se zavázala uhradit tento úvěr dvěma splátkami nejpozději do 28. 9. 2021 v celkové výši 9 508 Kč. První splátka ve výši 3 169,07 Kč byla splatná dne 28. 7. 2021 a skládala se z jistiny ve výši 1 619,07 Kč, poplatku za správu ve výši 1 400 Kč a smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 150 Kč. Druhá splátka ve výši 3 169,07 Kč byla splatná dne 28. 8. 2021 a skládala se z jistiny ve výši 1 664,26 Kč, poplatku za správu ve výši 1 400 Kč a smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 104,81 Kč. Třetí splátka ve výši 3 169,89 Kč byla splatná dne 28. 9. 2021 a skládala se z jistiny ve výši 1 716,67 Kč, poplatku za správu ve výši 1 400 Kč a smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 53,22 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 6 433 Kč. Žalované byl spotřebitelský úvěr poskytnut na základě její vlastní podepsané žádosti, když před sepsáním spotřebitelské smlouvy a poskytnutím úvěru byla žalovaná seznámena s podmínkami smlouvy s výší úrokové sazby, poplatku za poskytnutí a s právu úvěru, RPSN, případných poplatků a sankcí pro případ prodlení, s možností odstoupení od smlouvy apod. Seznámení s těmito informacemi, které předpokládá zákon, stvrdila žalovaná svým podpisem na online Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a příloze [číslo] Výpočet RPSN. Žalobkyně také posuzovala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splatit. Žalované byla dne 18. 10. 2021 odeslána 1. upomínka, dne 1. 11. 2021 2. upomínka. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostup