18 C 9/2022-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 10. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7. 11. 2016 úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 7. 12. 2016 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný zaregistroval a zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy, jejíž znění žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS. Původní věřitel žalovanému úvěr poskytl převodem na bankovní účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil a ničeho neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 7. 11. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se společnost [právnická osoba] jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 7. 12. 2016. Žalovanému byl úvěr poskytnut převodem na jeho bankovní účet dne 7. 11. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 13. 4. 2021 výzvu k úhradě před podáním žaloby. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 9. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na niž žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 4 500 Kč. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, bylo dále na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dluh žalobkyni, příp. právnímu předchůdci, uhradil nebo, že zanikl jiným způsobem. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, jelikož po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. Lhůta k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.