20 C 147/2021-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 23 634,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 22. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 15 452 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 499 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 558 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 12. 2017. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 7 368 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 14 569,05 Kč, dlužný poplatek ve výši 9 065,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 051 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 237,96 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 31. 5. 2017 do 14. 6. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s tak velkým úrokem. Není pravdou, že věřiteli předkládala pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, je vdova v důchodě a žádá soud, aby rozhodl tak, že může dlužnou částku splácet po 20 EURO měsíčně. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný státním občanstvím žalované, která je občankou Slovenské republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 7 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), (dále také jen„ Nařízení“) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je nárok ze smlouvy o zápůjčce, která byla poskytnuta na území České republiky, když smlouva byla uzavřena ve Šternberku a celá částka zápůjčky byla žalované předána v hotovosti při podpisu smlouvy, níže podepsaný soudu dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 1, písm. b), dle kterého se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyně jakožto poskytovatel zápůjčky má sídlo na území České republiky. 4. Jelikož oba účastníci shodně prohlásili, že souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, postupoval soud dle ust. § 115a o. s. ř. 5. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel dne 22. 10. 2016 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 15 452 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 499 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 558 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 12. 2017. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 13. 7. 2018. 8. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výměry důchodu od července do září 2016. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdova ve starobním důchodu, má základní vzdělání, její měsíční příjem činí částka 7 800 Kč a odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 2 000 Kč. 9. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 11. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel dne 22. 10. 2016 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 15 452 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 499 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 558 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 12. 2017. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 7 368 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 13. 7. 2018. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výměry důchodu od července do září 2016. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdova ve starobním důchodu, má základní vzdělání, její měsíční příjem činí částka 7 800 Kč a odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 2 000 Kč. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 14. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 15. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřeb