20 C 305/2021-76 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 52 789 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2019 úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 671 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 108,77 % ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když uhradila pouze částku 48 078 Kč. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za splátky č. 19 a 20 ve výši celkem 998 Kč. V bodu 6.2 smlouvy si dále účastníci ujednali, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru má žalobkyně právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo toto právo u splátek č. 17, 18, 19 a 20. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 19. 4. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 42 176,60 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 8 815,62 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku ve výši 75,91 % ročně z dlužné jistiny od 20. 6. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 20. 2. 2022 doplněným u jednání dne 4. 3. 2022 žalobu zpět co do částky 3 588 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 588 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a dále co do úroku ve výši 40,91 % ročně z částky 35 518,15 Kč od 21. 4. 2021 do 14. 5. 2021, soud tedy v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že namítá neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru, a to z následujících důvodů: žalobce nesplnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, jak žalobci jako poskytovateli úvěru ukládá ust. § 86 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tedy úvěr poskytnutý v rozporu s uvedeným ustanovením zakládá dle ust. § 87 neplatnost smlouvy o úvěru, čehož se žalovaná výslovně dovolává. Žalovaná pak k tomu dodává, že povšechná a obecná tvrzení žalobce obsažená v žalobě (ohledně splnění tohoto základního zákonného požadavku) nemohou, s ohledem na judikaturu k uvedené problematice, jako dostatečná obstát. Věřitel by měl dle konstantní judikatury při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti. Povinností věřitele je nahlédnout i do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze usuzovat, že již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu. Žalovaná konstatuje, že žalobce tuto svou povinnost nesplnil, když zejména nezjistil si dostatečné a další informace o jejích příjmech a nevzal do úvahy nízkou výši tvrzeného příjmu žalované, což je na úrovni minimální mzdy, a tedy již samo o sobě signalizující zhoršenou finanční situaci a výdělkové možnosti žalované. Žalobce tak měl povinnost zjišťovat skutečné příjmy za delší období, právě s ohledem na posouzení reálnosti dlouhodobého splácení (i s ohledem na délku trvání úvěru). Žalobce rovněž zcela pominul riziko výpadku příjmu, a při absenci úspor žalované důsledky dopadu na její schopnost úvěr splácet. Žalovaná má dále za to, že si žalobce nevyžádal a neanalyzoval transakce na bankovním účtu žalované za účelem zjištění jak její skutečné příjmové, tak zejména výdajové stránky, neprovedl dostatečnou lustraci jiných závazků žalované, dostatečně a individuálně nezjistil výdaje žalované. Pokud žalobce tvrdí, že vycházel ze zákonem stanovené částky životního minima, pak lze konstatovat, že taková úvaha popírá jak shora uvedenou judikaturu, tak samotný princip posuzování úvěruschopnosti, neboť by při tomto výkladu stačil prostý numerický součet životního minima a splátek závazků, oproti výši příjmu spotřebitele. Takový výklad je však zjevně neudržitelný. Žalobce nezohlednil skutečnost, že žalovaná již měla u žalobce dříve spotřebitelský úvěr, který nesplácela, a jehož zůstatek pak žalobce tzv. přeúvěroval úvěrem [číslo] ze dne 31. 1. 2019 Smlouva je dále neplatná pro nepřiměřenost výše protiplnění - smluvního úroku, který žalobce za poskytnutý úvěr vůči žalované požaduje. Žalovaná má za to, že požadovaný úrok ve výši 108,77 % ročně je vysoko nad přiměřenou výší úroků, kterou lze ještě označit jako souladnou s dobrými mravy, a to i s ohledem na dlouhou dobu splácení úvěru (4 roky). Jak tedy vyplývá ze smlouvy, žalovaná by v případě řádného splácení (nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč) zaplatila na úrocích částku 88 208 Kč, což žalovaná považuje za ujednání, které je neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, a činí tak neplatnou i celou smlouvu o úvěru. Žalovaná rovněž upozorňuje na ustanovení § 1810 a násl. Občanského zákoníku, týkající se zvýšené ochrany spotřebitele, podle kterých jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a rovněž se nepřihlíží k nepřiměřeným ujednáním. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru jsou neplatná i ujednání týkající se povinnosti žalované platit úroky, smluvní pokuty, či paušalizované náhrady škody. Žalovaná je tak toliko povinována (z titulu bezdůvodného obohacení) vrátit žalobci částku, kterou skutečně od žalobce obdržela, nicméně tato částka je výrazně nižší než částka, kterou žalovaná již žalobci skutečně zaplatila, žalovaná však tento svůj nárok vůči žalobci prozatím neuplatňuje formou vzájemného návrhu. S ohledem na výše uvedené proto žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru. 6. Z předsmluvního formuláře, že žalované byly dne 26. 6. 2019 poskytnuty žalobkyní standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Z hodnocení klienta ze dne 26. 6. 2019, z prohlášení klienta ze dne 27. 1. 2020, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z výpisu záznamů registru [příjmení], z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a z potvrzení o provedení platby, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z registru [příjmení], na základě výpisu z NRKI, na základě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a potvrzení o provedení platby. V registru [příjmení] žalovaná neměla žádný záznam, v NRKI bylo žalované přiřazeno skóre 342, což znamená menší riziko, lepší segment klientů. Žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána u [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem ve výši 14 328 Kč. V prohlášení klienta žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku. V listině„ hodnocení klienta“ žalovaná uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 14 328 Kč, výdaje počítané jako životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč a výdaje na splátky úvěru u žalobkyně ve výši 1 967 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a má středoškolské vzdělání s maturitou. 8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z dodejky, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 128 208 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 671 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny a splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 108,77 % ročně. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 2. 7. 2019. 9. Z dokladu o vyplacení úvěru, že úvěr ve výši 40 000 Kč žalovaná čerpala dne 26. 6. 2019. 10. Z karty klienta, že žalovaná na úvěr zaplatila 18 splátek po 2 671 Kč, tedy celkem částku 48 078 Kč. 11. Z výzev k zaplacení ze dne 16. 3. 2021, 13. 4. 2021 a z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 4. 2021