29 C 159/2022-79 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně postoupenou místně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum]. Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, společně s poplatky se zavázal vrátit částku 17 400 Kč v týdenních splátkách po 300 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil pouze 300 Kč. Pohledávka vznikla společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), na žalobkyni byla postoupena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez jednání v rámci žaloby. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. Soud na základě obsažených důkazů učinil jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva označená jako smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v den podpisu poskytnuto v hotovosti 10 000 Kč. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal vrátit tuto finanční částku navýšenou o úrokovou sazbu 23,72 % ročně, tj. o 1 400 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 17 400 Kč. Platby se žalovaný zavázal realizovat týdně v 58 splátkách po 300 Kč, tj. do [datum] (smlouva o půjčce). K prověření úvěruschopnosti předložil žalovaný výplatní pásky, výpis z účtu a pracovní smlouvu, jeho použitelný příjem činil 4 380 Kč (karta zákazníka) – příjem (mzda 12 380 Kč), výdaje (nájem 3000 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč, splátky 500 Kč, výdaje na telefon 1 000 Kč). Žalovaný uhradil 300 Kč, další splátky nehradil (přehled plateb k datu [datum]). [příjmení] 300 Kč byla z části úhradou sjednaného úroku (231,03 Kč) a z části úhradou poplatku za hotovostní inkaso splátek (68,97 Kč). [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalobkyně spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, která v příloze zahrnuje i předmětnou pohledávku (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl vyzván k dobrovolnému plnění (oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva včetně podacích lístků). Žádné další platby nad rámec výše uvedené nerealizoval. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Soud po právním hodnocení výše uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena a žaloba je v celém rozsahu důvodná. 15. Předně je třeba uvést, že předmětná smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným má dle svého obsahu povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením této smlouvy bylo provedeno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě dostatečných podkladů. V tomto ohledu je na místě dále odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud ve věci posouzení úvěruschopnosti uzavřel, že:„ …Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 16. Soud tedy dospěl k závěru, že jednáním [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, neboť [právnická osoba] [anonymizováno] převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši (10 000 Kč), což poté splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit, včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný kromě 300 Kč na splátkách ničeho dalšího nezaplatil. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky v celkové výši 17 100 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení. Jelikož se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), je náhrada nákladů právního zastoupení určena dle § 14b advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dále jsou součástí hotové výdaje advokáta v paušální výši 3 x 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Všechny shora uvedené částky, vyjma soudního poplatku, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalovan