29 C 81/2022-79 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve snění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, na svůj dluh neuhradila ničeho a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Dne [datum] s účinností ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, žalobkyně požaduje zaplatit jistinu ve výši 12 000 Kč, smluvní pokutu 6 000 Kč, náklady na upomínání a příslušenství. Na zaslanou předžalobní výzvu žalovaná nereagovala. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 6 050 Kč zpět, nadále požadovala jen uhrazení jistiny ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 847,67 Kč. 3. Usnesením podepsaného soudu ze dne 27. 4. 2022 pod č. j. 29 C 81/2022-58 bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí částečně zastaveno dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení tak zůstala nadále částka 12 000 Kč s příslušenstvím. 4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky /výpis z obchodního rejstříku žalobkyně/. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě této Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů, tedy do [datum] /smlouva o úvěru [číslo] uzavřená mezi žalovanou a společností [právnická osoba] dne [datum], včetně obchodních podmínek/. Žalovaná nejprve dne [datum] zaslala na bankovní účet předchůdkyně žalobkyně potvrzovací platbu ve výši 0,01 Kč a následně jí byla předchůdkyní žalobkyně poukázána platba v celkové výši 12 000 Kč, konkrétně dne [datum] částku 8 000 Kč a dne [datum] částku 4 000 Kč, a to na účet žalované /výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně s vyznačenými údaji ze dne [datum] ohledně potvrzovací platby žalovanou a plateb na účet žalované/. Žalovaná smlouvou sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení /rekapitulace smlouvy [číslo] Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] /dohoda o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum] v anglickém jazyce a v českém překladu, potvrzení o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně kopie poštovního podacího archu ze dne [datum] Poslední upomínkou před podáním žaloby ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu, avšak bez úspěchu /předžalobní výzva PZ žalobkyně adresovaná žalované a datovaná dne [datum], včetně kopie poštovního podacího archu ze dne [datum] 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, v části požadovaného příslušenství však pouze částečně. 16. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evrop