20 C 97/2023-67 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 540 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 26. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 4 420 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 630 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 4. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 13 850 Kč. Zbývá tak uhradit částku 36 540 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč a z poplatku ve výši 10 540 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 25. 4. 2020 do 7. 1. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že v roce 2020 vzhledem k omezením v souvislosti s nemocí Covid-19 přišla o zaměstnání a přestala splácet své závazky. Hned po doručení EPR uhradila žalobkyni částku 40 180 Kč a žádá o prominutí úroků, popř. jejich snížení na obvyklou úroveň. Případně je schopna tyto úroky splácet v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Podáním ze dne 31. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 40 180 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby. Soud tedy řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. co do této částky zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná se na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyjádřila tak, že souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 10. 2018 že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 26. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 4 420 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 630 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 4. 2020. Z karty zákazníka, že žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem, pracuje jako uklízečka s měsíčním příjmem ve výši 14 193 Kč, měsíční výdaje na nájem, inkaso a energie má ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky předchozího úvěru u věřitele ve výši 1 400 Kč měsíčně, když celková výše úvěru je 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, z přílohy ke smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Ppředchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 26. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 4 420 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 630 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 4. 2020. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem, pracuje jako uklízečka s měsíčním příjmem ve výši 14 193 Kč, měsíční výdaje na nájem, inkaso a energie má ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky předchozího úvěru u věřitele ve výši 1 400 Kč měsíčně, když celková výše úvěru je 10 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 13 850 Kč a po podání žaloby pak částku 40 180 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně