21 C 252/2023-66 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky specifikované ve výroku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (spol. [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena za úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [rok]. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, na tento uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 33 500 Kč. Žalobou se domáhá žalobkyně, na kterou byla pohledávka smluvně postoupena dne [datum], zaplacení nesplacené jistiny ve výši 8 750 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 204,48 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 434 Kč, smluvní pokuty 11 996,25 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud učinil následující skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] (dále také jen„ úvěrující“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], kterou se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 13 měsíčních splátkách spolu s náklady úvěru 17 250 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí částky v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru, předpis splátek, formulář standartní informace). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že má příjem z podnikání 20 390 Kč měsíčně, jiný příjem (družka) 10 000 Kč, výdaje 9 000 Kč měsíčně bydlení, 3 000 Kč energie, 1 000 Kč ostatní, splátky úvěrů nevyplněno (žádost o poskytnutí úvěru). Žalovaný je zapsán v živnostenském rejstříku (výpis z živnostenského rejstříku), základ daně za rok 2016 činil 244 691 Kč (přiznání k dani z příjmu FO). Žalovaný žije v bytě, který je předmětem nájemní smlouvy s nájemným 9 000 Kč měsíčně (nájemní smlouva se začerněnými údaji o smluvních stranách). Právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil, že lze žalovanému poskytnout úvěr (credit scoring). Žalovaný uhradil celkem 33 500 Kč (přehled plateb). Žalobkyně eviduje jako mimosoudní vymáhání pohledávky dvě cesty terénního pracovníka na adresu žalovaného (výpis úkonů). [právnická osoba] postoupila žalobou uplatněnou pohledávku na [právnická osoba] dne [datum] (notářský zápis). [právnická osoba] postoupila žalobou uplatněnou pohledávku na žalobkyni dne [datum] (rámcová smlouva o postupování pohledávek, dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] potvrzení o provedení transakce), o tomto byl žalovaný ze strany žalobkyně informován dopisem ze dne [datum] (přípis z [datum]) a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] (přípis z uvedeného dne). Právní zástupce žalobkyně dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dluhu s tím, že svůj nárok jinak uplatní žalobou (předžalobní výzva, podací arch). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, pohledávka na ní byla postoupena na základě řetězce smluv o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se jedná o neplatnost absolutní (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 11. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Soud musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 13. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila (její právní předchůdkyně) úvěruschopnost žalovaného, neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného a zejména splátkách vůči ostatním jeho věřitelům, příp. jiných pravidelných výdajích, a že by tyto věrohodným způsobem ověřila. Žalobkyně toliko doložila daňové přiznání žalovaného za rok 2016 (ze kterého se podává dílčí základ daně 244 691 Kč za rok 2016, tj. 20 390 Kč na 1 kalendářní měsíc). Není však zřejmé, jaké byly příjmy a majetkové poměry žalovaného aktuálně v době uzavření úvěrové smlouvy (březen 2018). Právní předchůdkyně žalobkyně ani blíže neověřila výdaje žalovaného, zda splácel i jiné své záv