22 C 4/2023-36 — Okresní soud v Olomouci

1. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky, která má představovat souhrnnou výši nedoplatků souvisejících se smlouvami o úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2014 a [číslo] ze dne 30. 7. 2015, které měly být uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným. Na základě smlouvy [číslo] měl žalovaný zaplatit částku 20 880 Kč (poskytnutá jistina 12 000 Kč; poplatek za poskytnutí 2 400 Kč; obchodní úrok 1 680 Kč; služba hotovostního inkasa splátek 4 800 Kč) a dosud má dlužit 3 150 Kč. Na základě smlouvy [číslo] měl žalovaný zaplatit částku 36 540 Kč (poskytnutá jistina 21 000 Kč; poplatek za poskytnutí 4 200 Kč; obchodní úrok 2 940 Kč; služba hotovostního inkasa splátek 8 400 Kč) a dosud má dlužit 26 685,56 Kč. Obě částky žalobkyně požaduje včetně příslušenství (úrok z prodlení). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud na základě provedených důkazů (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 včetně přílohy a oznámení; karty zákazníka ze dne 25. 8. 2014 a ze dne 30. 7. 2015; smlouvy o půjčce ze dne 25. 8. 2014 a ze dne 30. 7. 2015 včetně smluvních podmínek; předžalobní výzva ze dne 10. 8. 2022 včetně dokladu o odeslání) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (přičemž pro přehlednost odůvodnění soud některá skutková zjištění dále rozvádí v části věnované právnímu hodnocení věci). 5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 25. 8. 2014 s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu vyplatil v hotovosti 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit navýšené o úrok a poplatky (tj. v celkové výši 20 880 Kč) prostřednictvím 58 týdenní splátek ve výši 360 Kč (smlouva [číslo]). Dne 30. 7. 2015 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu [číslo] na jejímž základě mu vyplatil v hotovosti 21 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit navýšené o úrok a poplatky (tj. v celkové výši 36 540 Kč) prostřednictvím 58 týdenní splátek ve výši 630 Kč (smlouva [číslo]). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 19. 4. 2018 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mj. i nyní projednávané pohledávky za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno (oznámení). Žalovaný dosud uhradil na dluh plynoucí ze smlouvy [číslo] částku 17 730 Kč a na dluh plynoucí ze smlouvy [číslo] částku 9 854,44 Kč (tvrzení žalobkyně; příloha smlouvy o postoupení pohledávek, řádek [číslo]). Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěrů prověřena na základě údajů poskytnutých žalovaným (karty zákazníka). 6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení o postoupení pohledávky § [číslo] a násl.; ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právních jednání § 574 a násl.; ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 a násl.) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (zejm. § 9; dále jen „starý zákon o spotřebitelském úvěru“) a smluvních ujednání stran. Ve vztahu ke smlouvě [číslo] byly právní předpisy aplikovány ve znění účinném ke dni 25. 8. 2014 a ve vztahu ke smlouvě [číslo] ve znění účinném ke dni 30. 7. 2015. Soud po právním posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 9 odst. 1 starého zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Na základě platné smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ze dne 19. 4. 2018 došlo u nyní projednávaných pohledávek ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvy uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jde o tzv. spotřebitelské úvěry. 11. (Ne) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má podle § 9 odst. 1 starého zákona o spotřebitelském úvěru za následek tzv. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (k tomu lze odkázat zejména na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C [číslo], dále například nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud se proto nejprve zabýval tím, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. 12. K doložení prověření úvěruschopnosti žalobkyně předložila již s žalobou dvě karty zákazníka sepsané právním předchůdcem žalobkyně vždy před poskytnutím jednotlivých úvěrů. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a doložení důkazů o prověření úvěruschopnosti žalobkyně doplnila svá tvrzení, tak že před poskytnutím úvěrů došlo také k prověření BRKI a NRKI, databáze sdružení [příjmení], insolvenčního rejstříku, k telefonickému kontaktu zaměstnavatele žalovaného a zohlednění pohybů na účtu, nicméně žádné další důkazy nad rámec karet zákazníka navzdory poučení soudu nepředložila. 13. Z karty zákazníka ze dne 25. 8. 2014 vyplývá, že žalovaný uvedl, že žije u rodičů; má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno], jinde půjčku nemá; jeho zaměstnavatelem byla [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ [jméno]“), kde pracoval jako dělník; bylo zaškrtnuto, že došlo k ověření zaměstnavatele; mezi příjmy byla zařazena mzda 16 000 Kč, výdaje byly v celkové výši 6 040 Kč (nájem/inkaso 1 500 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč, splátky/alimenty 840 Kč, telefon 200 Kč), tudíž byl určen použitelný příjem 9 960 Kč. Dále je v kartě uvedeno, že byl předložen občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, SIPO a bylo vepsáno vysvětlení, že žije s matkou, které přispívá na SIPO. Z karty zákazníka ze dne 30. 7. 2015 vyplývá, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a u rodičů; má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno], jinde ne; jeho zaměstnavatelem byla [právnická osoba], u které pracoval na pozici dělníka; bylo zaškrtnuto, že došlo k ověření zaměstnavatele; mezi příjmy byla zařazena mzda 16 029 Kč, výdaje byly v celkové výši 7 440 Kč (nájem/inkaso 1 300 Kč, výdaje domácnosti 4 500 Kč, splátky/alimenty 1 440 Kč, telefon 200 Kč), takže použitelný příjem byl určen ve výši 8 589 Kč. Dále je uvedeno, že byl předložen občanský průkaz, výplatní pásky, výpisy z účtu za květen až červenec 2015, pracovní smlouva, SIPO). 14. Soud nicméně karty zákazníka nevyhodnotil jako hodnověrné doklady potvrzující, že došlo k řádnému prověření příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalovaného, jelikož žalobkyně (ani přes výslovnou písemnou výzvu a poučení) nepředložila doklady, na jejichž základě měla jednotlivé položky rozpočtu žalovaného určit (zejména výpisy z bankovních účtů a výplatní pásky s pracovní smlouvou). Podle judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) přitom nestačí vycházet pouze z nepodložených prohlášení spotřebitele. Pokud jde o jednotlivé kolonky zaškrtnuté na kartě zákazníka, nelze z nich jednoznačně dovodit, že tyto doklady měl právní předchůdce žalobkyně skutečně k dispozici. Soud se přitom domnívá, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i archivace dokumentů, na jejichž základě byly poskytnuté údaje ověřeny. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nebyly ani k výslovné výzvě soudu předloženy, jsou karty zákazníka a údaje v nich uvedené pro soud nepřezkoumatelné. Soud má tedy za to, že ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo k ověření údajů sdělených žalovaným. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru o neplatnosti obou smluv podle § 9 odst. 1 starého zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil úvěruschopnost spotřebitele. 16. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení dostatečný prostor požadované dokumenty doložit (ač korespondenčním způsobem). I v případě,