10 C 275/2024-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 47 970 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že si příjmy žalované ověřila prostřednictvím bankovních výpisů, případně výplatních pásek a dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, a to postupně ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, . Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byl upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: z kopie občanského a řidičského průkazu soud zjistil, že žalobkyně si ověřovala při sjednávání úvěru totožnost žalované. z výpisů z účtů , že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 4 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč; z výplatní pásky, že za měsíc červen 2023 činila mzda žalované 40 411 Kč, za měsíc květen 2023 činila mzda žalované 40 591 Kč, za měsíc duben 2023 činila mzda žalované 41 966 Kč; ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky s úvěrovým limitem do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m., RPSN činila 5 521,72 %; ze zesplatnění úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že ke dni , datum, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru žalované; z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána stejného dne.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované prostřednictvím kopie jejího občanského a řidičského průkazu. Na základě této smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované postupně finanční prostředky, a to v celkové výši 30 000 Kč, přičemž jednotlivé částky byly zasílány na účet žalované v období od , datum, do , datum, . Ze smlouvy dále vyplývá, že byl sjednán úvěrový limit do výše 20 000 Kč, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 5 521,72 %. Žalovaná v době uzavření smlouvy disponovala příjmem z pracovního poměru, jak vyplývá z výplatních pásek za období duben až červen 2023, kdy její měsíční mzda činila v průměru přibližně 40 990 Kč. Na základě smluvních ujednání došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru, neboť žalovaná nesplnila své závazky včas. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dlužné částky, přičemž odeslání této výzvy bylo doloženo podacím lístkem.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž p