16 C 152/2024-60 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy tvrdila, že si od žalovaného vyžádala nezbytné spolehlivé dostatečné informace k výši měsíčního příjmu, jeho závazkům, že provedla lustraci žalovaného ve svém interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kdy nabyla pohledávku společnost , právnická osoba, ., která pohledávku postoupila společnosti , právnická osoba, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupkyně žalobkyně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání, když žalobkyně s tímto procesním postupem výslovně souhlasila, žalovaný pak na výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, nijak nereagovala (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z přeložených listinných důkazů bylo zjištěno:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, (dále též jen „věřitel“), poskytla žalovanému dne , datum, na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve 14 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná k , datum, , jak bylo prokázáno ze smlouvy o úvěru. Žalovaný měl zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 500 Kč a celkovou dlužnou částku, kterou měl uhradit, tato byla stanovena ve výši 46 500 Kč. Úroková sazba činila 54 % ročně, RPNS pak 212,32 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně tvrdila, že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Žalobkyně předložila k důkazu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žádost o úvěr, pracovní smlouvu, pokladní doklady, prohlášení paní , Anonymizováno, , prohlášení žalovaného, finanční analýzu. Dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla téhož dne žalovanému odeslána. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, a původním věřitelem bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, se stala vlastníkem pohledávky následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tuto postoupila na společnost , právnická osoba, , a tato, jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupila pohledávku na žalobkyni.6. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:7. Na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, byla uzavřena stejného dne smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve 14 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná k , datum, , jak bylo prokázáno ze smlouvy o úvěru. Žalovaný měl zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 500 Kč a celkovou dlužnou částku, kterou měl uhradit, tato byla stanovena ve výši 46 500 Kč. Úroková sazba činila 54 % ročně, RPNS pak 212,32 %. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, měsíční mzda byla stanovena ve výši 19 500 Kč. Z potvrzení matky žalovaného pak bylo prokázáno, že bydlí s touto ve společné domácnosti a přispívá na bydlení částkou 3 000 Kč měsíčně. Z finanční analýzy pak bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému je možno poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 13 500 Kč. Ze smluv o prodeji části závodu a smluv o postoupení pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.14. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele