16 C 96/2024-34 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 300 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 34 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne , datum, . Žalobkyně dle čl. 8.1 smlouvy má nárok na jednorázovou sankci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky ve výši 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 23 800 Kč. Dále žalobkyně popisovala v žalobě postup uzavření smlouvy o úvěru. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně, na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě, které měla žalobkyně poskytnout žalované částku 34 000 Kč s tím, že žalovaná měla úvěr vrátit dne , datum, . Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. A sankce za prodlení s úhradou jakékoli splátky. Smlouva byla uzavřena dne , datum, , když ze strany žalované byla uzavřena prostřednictvím SMS kódu. Z potvrzení o přijaté platbě bylo zjištěno, že žalovaná zaslala žalobkyni částku 1 Kč a to dne , datum, , a z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že dne , datum, žalobkyně zaslala žalované na účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku 34 000 Kč.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Soud posuzoval, zda byly splněny všechny podmínky shora citovaných zákonných ustanovení. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě, které měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do , datum, . Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná je pak povinna podle shora citovaných zákonných ustanovení vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Soud tedy stanovil žalované povinnost zaplatit jistinu ve výši 34 000Kč, která nebyla uhrazena a ve zbytku pak žalobu zamítl. V tomto směru je nutno poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je dle názoru soudu neplatná proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byla žalovaná smlouvou zavázána k tomu, že nad rámec jistiny úvěru ve výši 34 000 Kč zaplatí poplatek za každý den čerpání úvěru, který činil, pouze za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru částku 23 800 Kč. Jde tedy zřejmě o takový úrok z prodlení, který je rozhodně dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že jde o poskytnutí podnikatelského úvěru nelze na tento úvěr vztáhnout ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně to neznamená, že by žalobkyně mohla po žalované požadovat vyšší úrok, než 75%, jak je to v daném případě.16. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.17. Soud nepřiznal ani úrok z prodlení, když s ohledem na to, že smlouva byla posouzena jako neplatná, nemohl žalobkyni vzniknout nárok ani na zaplacení úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 890,08 Kč, přičemž tato částka představuje 12,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 300 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 770 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč.