19 C 165/2024-74 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 11 280 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 31. 1. 2020 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržela finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti ve svém bydlišti, což stvrdila svým podpisem. Dlužná částka byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 18 894 Kč. Celkově s tak zavázala uhradit částku 40 894 Kč. Splatnost poslední splátky a celková splatnost závazku byla k 31. 3. 2021. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, když uhradila toliko částku 30 773 Kč. Tímto jí vznikla rovněž povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, s účinností k témuž dni, postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 2. 1. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 9. 4. 2024 vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 21. 8. 2024 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s přílohou, jaké byly podmínky úvěru ohledně výše úvěru, splátek, celkové částky, která bude splatná a souvisejících nákladů. Formulář je datován 31. 1. 2020 a podepsán žalovanou;- z žádosti o úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně je zaměstnána, toto mělo být ověřeno, se mzdou ve výši 22 151 Kč, výdaji 6 500 Kč a použitelným příjmem 15 651 Kč s tím, že i ve formuláři není zaškrtnuto, že by příjmy žadatelky byly jakkoliv ověřeny. Formulář je datován 31. 1. 2020 a podepsán žalovanou;- ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2020, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 22 000 Kč s úrokem 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a inkasním poplatkem 3 960 Kč, celkem se žalovaná zavázala splatit 40 894 Kč. Ujednána byla smluvní pokuta v případě prodlení. Přílohou smlouvy byly i informace o splátkovém kalendáři;- z přípisu ze dne 2. 1. 2024 s podacím archem, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za její osobou žalobkyni. Přípis byl odeslán dne 3. 1. 2024;- z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 s podacím archem, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 4. 2024. Předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 4. 2024;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s přílohami, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni;Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 31. 1. 2020 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč s tím, že ujednáno bylo, že jej žalovaná uhradí ve148 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 30 773 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy stran ověření příjmů a výdajů žalované s výjimkou informací uvedených v žádosti o úvěr. Žalované byla dne 10. 4. 2024 odeslána předžalobní výzva a dne 3. 1. 2024 informace o postoupení pohledávky.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud