19 C 20/2024-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 138,22 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 30 044 Kč na nákup spotřebního zboží. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 15 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v interních databázích, externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 15 000 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 14. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 7. 3. 2024 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 7. 2021 č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informace o zprostředkovateli soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 044 Kč, který měl hradit v měsíčních splátkách 1 000 Kč po dobu 48 měsíců. Ve smlouvě byl uveden příjem žalovaného ve výši 22 000 Kč, příjem domácnosti 50 000 Kč, náklady domácnosti 15 000 Kč a finanční závazky 1 500 Kč;- z dokumentu podrobnosti o úvěru ze dne 13. 7. 2021 soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr č. , hodnota, ve výši 30 044 Kč, který měl hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč pod dobu 48 měsíců;- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně ke dni 2. 10. 2023 evidovala u žalovaného 1x obyčejný dopis a 2x cestu terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka;- z přehledu úvěru č. , hodnota, žalovaného vyhotoveného právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že ke dni 20. 3. 2023 byla dlužná částka 27 112,18 Kč;- z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 3. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy s žalovaným z důvodu prodlení se splácením;- ze smlouvy o postoupení pohledávek s potvrzením o platbě a seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne 25. 5. 2023 žalobkyni;- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 s podacím archem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Žalobkyně mu oznámení odeslala dne 31. 5. 2023;- z dokumentu předání do advokátní kanceláře bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil dne 29. 6. 2023 tento dokument;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 11. 9. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 14. 9. 2023.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 7. 2021 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ve výši 30 044 Kč na nákup spotřebního zboží s tím, že ujednáno bylo, že jej žalovaný uhradí ve 48 měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 15 000 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrací v externích databázích třetích subjektů a registru SOLUS, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran příjmů a výdajů žalovaného s výjimkou tvrzených informací uvedených v žádosti o úvěr. Žalovanému byla dne 14. 9. 2023 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvě