19 C 273/2024-76 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 59 985,84 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, Původní věřitelka poskytl žalovanému dne 16. 1. 2024 částku 40 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný tuto částku spolu s úroky neuhradil. Dne 22. 6. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok uznává, nicméně dne 17. 5. 2024 provedl původní věřitelce úhradu ve výši 5 848,99 Kč a o tuto částku by měl být nárok ponížen (jednalo se tak pouze o částečné procesní nároku). Dále, u jednání soudu dne 19. 12. 2024 uvedl, že již nesetrvává na svém uznání dluhu a nechce jej uznat (hmotněprávně).3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu omluvili, soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. Rovněž, s ohledem na to, že žalovaný učinil pouze částečné procesní uznání dluhu (když nárok neuznal co do jím provedené platby ve výši 5 848,99 Kč), zbavila se žalobkyně svou nepřítomností u jednání možnosti navrhnout vydání částečného rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:4. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, /, Anonymizováno, patří žalovanému a dne 16. 1. 2024 byla na tento účet připsána částka 40 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, z účtu , č. účtu, patřící právní předchůdkyni žalobkyně.5. Ze specifikace půjčky bylo zjištěno, že žalovaný požádal o půjčku, která byla vedena pod číslem , hodnota, s referenčním číslem , hodnota, ve výši 40 000 Kč, půjčku poskytla společnost , Anonymizováno, a byla vyplacena dne 16. 1. 2024.6. Z úvěrové smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že v ní je jako klient uveden žalovaný s tím, že výše úvěru činí 40 000 Kč s RPSN 299,98 %. Celková částka k úhradě měla být ve výši 71 838,95 Kč.7. Z platební informace, přehledu plateb a potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 16. 1. 2024 zaslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 40 000 Kč. Ke dni 16. 5. 2024 vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně celkovou dlužnou částku na 59 958,84 Kč.8. Ze smlouvy o pokračující koupi a postoupení pohledávek s přílohou a dodatkem č. , hodnota, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 22. 6. 2024 s podacím lístkem bylo zjištěno, že tohoto dne bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.10. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala e-mailem žalovaného k úhradě neuhrazených splátek a aby neprodleně zaplatil nejstarší splátku ve výši 5 848,99 Kč na bankovní účet , č. účtu, s VS , var. symbol, .11. Z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, . ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že dne 17. 5. 2024 provedl žalovaný ze svého účtu č. , č. účtu, okamžitou platbu ve výši 5 848,99 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, s VS , var. symbol, .12. Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 1. 2024 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jej hradit v minimálních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru s úrokem a poplatkem za výběr. Celkově měl zaplatit částku 71 838,95 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil dne 17. 5. 2024 částku 5 848,99 Kč právní předchůdkyni žalobkyně s tím, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky až dne 22. 6. 2024. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení. Žalovanému byla dne 22. 6. 2024 odeslána předžalobní výzva.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.16. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle u