19 C 330/2023-77 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 409,97 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty rovněž úroky, pravidelné a nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas s úvěr byl žalobkyní zesplatněn. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku 11 890 Kč a uhradila částku 3 780 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr a přezkoumávají klientské informace. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 25. 3. 2024 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o bezúčelovém revolvingovém úvěru ze dne 6. 8. 2022 č. , hodnota, a pravidel a úvěrových podmínek bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč s tím, že byl použit na nákup mobilního telefonu v ceně 11 890 Kč. Dohodnuta byla měsíční splátka 595 Kč a spláceno mělo být ve 24 splátkách s tím, že celkem bude uhrazeno 14 280 Kč. Ve smlouvě je dále uveden zaměstnavatel žalované a její příjem ve výši 14 500 Kč;- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 18. 9. 2023 a posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalované;- z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalobkyně vyčíslila celkový dluh žalované na 12 871,83 Kč s tím, že výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých s dluh skládá;- z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala 11 890 Kč na účet, který je uveden v tomto dokumentu;- z dopisu žalobkyně ze dne 15. 6. 2023 adresovaného žalované s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky ve výši 11 890.50 Kč nejpozději do 14 dnů;- z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 13. 7. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne 14. 7. 2023.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované dne 6. 8. 2022 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč s tím, že tento byl ve výši 11 890 Kč použit na nákup mobilního telefonu. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 3 780 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících, ničeho dalšího. Žalované byla dne 14. 7. 2023 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka