21 C 11/2024-62 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 16 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I., II. rozsudku a smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále také jen „věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, , své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil bez omluvy, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.3. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby učiněné dne , datum, (listina smlouva o úvěru, výpis z účtu žalobkyně). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne , datum, ve výši 16 000 Kč (listina výpis z účtu žalobkyně). Právní předchůdce žalobkyně, žalobkyně i právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzývali žalovaného k úhradě dluhu (listina předžalobní upomínka, podací arch, přípis právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne , datum, , postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne , datum, (listina smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení o postoupení pohledávek, přípis ze dne , datum, , podací arch).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná.11. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je nutné pohlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (viz výše).12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty její právní předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč a uhradil 0 Kč, je jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení, kdy počátek úroku z prodlení, tak jak je žalobkyní uplatňován, byl shledán v souladu se zjištěným skutkovým stavem s ohledem na datum zaslání výzvy k plnění (pohledávka z bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu věřitele). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úrok, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 73,10 % (86,55 % mínus 13,45 %). Příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyně činí výši 2 252 Kč (z toho 73,10 % činí 1 646,21 Kč) a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, nákladů právního zastoupení (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč, hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad. , adresa, plnění nákladů řízení (výrok III.) je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.