21 C 314/2023-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v celkem , hodnota, týdenních splátkách po 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná na smlouvu uhradila toliko 7 700 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 9 333,40 Kč, dlužných úhrad na služby ve výši 2 666,60 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 809,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 614,87 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Soud učinil na základě předložených listin následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, s žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 10 000 Kč v hotovosti, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost , právnická osoba, oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny a úhradu smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů (bod 5 smlouvy). (listina smlouva ze dne , datum, ). V kartě zákazníka žalovaná uvedla své osobní údaje, adresu, druh bydlení (nájem), počet nezaopatřených dětí (nevyplněno), údaje o závazcích mimo , právnická osoba, (ne), údaje o příjmu a zaměstnání (, jméno FO, s.r.o.), měsíční příjmy (10 477 Kč), měsíční výdaje na bydlení (1 200 Kč), osobní, spoření, výživné, splátky úvěrů a zápůjček a další výdaje (celkem 5 474 Kč), způsob ověření (zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva) (listina karta zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy), postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne , datum, (listina oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou prostřednictvím právního zástupce k úhradě dluhu s tím, že v opačném případě uplatní svůj dluh u soudu (předžalobní upomínka, podací lístek).5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.6. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. její schopnost poskytnutý úvěr splácet, k této povinnosti viz níže.14. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).15. Soudní dvůr EU se k povinnosti národních soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel, ve smyslu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru vyjádřil v rozhodnutí z , datum, ve věci C-679/18, kde potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.16. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v