22 C 244/2023-74 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá následujících pohledávek, které na ní měly být postoupeny: částky 25 000 Kč s příslušenstvím (úrok, úrok z prodlení, náklady na mimosoudní uplatnění), která má představovat nevrácenou část úvěru, který měl být žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 9. 2022 uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ); částky 4 450 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení s vrácením výše uvedené jistiny ode dne 9. 10. 2022 do 5. 4. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že účastníci dne 17. 9. 2022 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 25 000 Kč na dobu do 8. 10. 2022 se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 260,95 % a sjednaným RPSN ve výši 1 478,1 %; součástí smlouvy byly obchodní podmínky; předmětná smlouva doplňuje smlouvu o úvěru stejného čísla uzavřenou dne 8. 9. 2022; z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byl zjištěn jejich obsah; z výpisů z účtů bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě bylo ve dnech od 8. 9. 2022 do 14. 9. 2022 uhrazeno postupně 25 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy; z výpisu , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 4. 7. 2022 žalovaná na účet č. , hodnota, poslala 1 halíř; z informace ze dne 18. 4. 2023 (čl. 14) bylo zjištěno, že je vyhotovena žalobkyní, je adresována žalované a obsahuje oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě pohledávky do 5. 5. 2023; dále obsahuje přehled a nacenění jednotlivých úkonů vymáhání pohledávky; ze sledování zásilky bylo zjištěno, že byla doručována dne 20. 4. 2023, z důvodu nezastižení byla uložena, dne 12. 5. 2023 byla vrácena zpět odesílateli; ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní dne 28. 11. 2022 vyjádřily vůli stanovit si podmínky pro postupování pohledávek; z plné moci ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zmocnila žalobkyni, aby za ní vyrozuměla dlužníka o postoupení pohledávky; z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěné, že žalobkyně dne 11. 4. 2023 uhradila pod VS , var. symbol, na účet právní předchůdkyně portfolio , Anonymizováno, ; z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že bylo dne 18. 4. 2023 vyhotoveno v zastoupení právní předchůdkyně žalobkyně a adresováno žalované; z prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní dne 24. 4. 2023 vyjádřily vůli postoupit na žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou ve výši 34 912 Kč; z předžalobní výzvy ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalované k úhradě částky ve výši 34 912 Kč; z podacího archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne 4. 8. 2023 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě; ze sledování zásilky bylo zjištěno, že byla doručována dne 7. 8. 2023, z důvodu nezastižení byla uložena, dne 24. 8. 2023 byla vrácena zpět odesílateli.4. Soud neprováděl pro nadbytečnost důkaz výpisem úkonů mimosoudního vymáhání a doloženým výpisem z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni, když tento výpis byl z roku 2015.5. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily výše uvedeného dne vůli uzavřít smlouvu, na základě které byla žalované na její bankovní účet postupně poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná tuto částku měla vrátit společně s úrokem ve výši 5 362 Kč do 8. 10. 2022. Žalovaná dosud poskytnutou částku nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily vůli postoupit předmětnou pohledávku a související nároky do výše 34 912 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, společně s oznámením byla vyzvána k úhradě dluhu. K úhradě byla vyzvána i před podáním žaloby.6. Při právním hodnocení věci se soud řídil následujícími úvahami.7. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.; ustanovení o postoupení pohledávky § 1879 a násl.8. Na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek došlo u nyní projednávané pohledávky ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. Soud tuto smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.9. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen.10. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem ve výši více než 260 % ročně, přičemž z veřejně dostupných údajů evidovaných Českou národní bankou lze zjistit, že v září 2022 byly úvěry obdobných parametrů (neúčelový spotřebitelský úvěr určený na spotřebu s dobou fixace do 1 roku) poskytovány za průměrnou úrokovou sazbu 12,42 % ročně. Soud ve prospěch platnosti smlouvy zohlednil, že se jedná o průměrnou hodnotu, nicméně už v porovnání s touto zprůměrovanou hodnotou je zcela jednoznačné, že úrok ve výši přesahující 260 % ročně nelze považovat za souladný s dobrými mravy, a to ani při zohlednění specifik daného úvěru (úvěr sice je krátkodobý, ale ve vyšší částce, nejde tedy o mikroúvěr, u kterého je vyšší úroková sazba v podstatě nevyhnutelná, aby poskytnutí peněz neztratilo pro poskytovatele ekonomický smysl).11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o úvěrovou smlouvu zjevně odporující dobrým mravům, proto ji vyhodnotil podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Smlouva je neplatná jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění zjevně nemravného úroku (popř. zjištění zjevně nemravné „ceny úvěru“) vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro poskytovatele financí zcela klíčový význam a jde o stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.12. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na sjednaný úrok a na smluvní pokutu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Žalobkyně nemá nárok ani na příslušenství v podobě nákladů na vymáhání předmětné (neexistující) úvěrové pohledávky.13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná netvrdila, že by tuto částku vrátila (zůstala v řízení pasivní). Soud proto shledal nárok žalobkyně v tomto rozsahu důvodným podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.14. Ohledně úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu současně s informací o postoupení pohledávky, přičemž tato informace jí byla doručována na sdělenou adresu dne 20. 4. 2023. Ačkoliv zásilka byla tohoto dne uložena u doručujícího orgánu z důvodu nezastižení žalované a následně byla 12. 5. 2023 vrácena zpět žalobkyni, soud doručení považuje za účinné, jelikož situaci hodnotí jako zmaření doručení ze strany žalované (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). V této výzvě byla žalované stanovena lhůta k úhradě do 5. 5. 2023. Od následujícího dne se proto nacházela v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, tudíž soud žalobkyni v tomto rozsahu přiznal úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně zamítl jako nedůvodný.15. Pro úplnost soud dodává, že se vz